Tajemství investování do rozvojových trhů

Většina investorů zaměřujících se na rozvojové trhy je přesvědčena, že jakmile se jim podaří identifikovat ekonomiku s velkým potenciálem růstu, mají vyhráno. Tento přístup je ale efektivní pouze v případě investic do aktiv s fixním příjmem. Ukazuje to studie, již provedl Morgan Harting společně s Nelsonem Yuem, zveřejněná na serveru Institutional Investor.

Představme si investora, který se v 90. letech minulého století rozhoduje, do jakého rozvojového trhu bude investovat. Podaří se mu identifikovat ekonomiku s ročním dvoumístným potenciálem růstu během příštích dvou dekád. V tuto chvíli by si každý pomyslel, že se mu podařila téměř životní investice.

Omyl. Harting s Yuem za tuto ekonomiku dosadili Čínu. Ta od roku 1992 zaznamenala roční růst hrubého domácího produktu o velikosti 15 %, zatímco akcie během tohoto období ročně klesaly o 2 %.

Druhým příkladem je ekonomika, u které náš investor počítá s „pouze“ 2% ročním růstem HDP během příštích dvaceti let. Většina investorů by tento výhled nepovažovala za nijak poutavý. Avšak to by byla chyba. Touto druhou ekonomikou má Harting s Yuem na mysli Mexiko. To sice od roku 1992 prošlo „pouze“ ročním 2% růstem HDP, za to roční výnos mexických akcií se pohyboval na úrovni 18 %.

Řídit se v rámci investiční strategie hrubým domácím produktem je celkem lákavé. Konec konců, růstu cen akcií nutně předchází růst zisků společností, který se poté promítá přes spotřebu a investice do samotné výkonnosti ekonomiky. Avšak v případě rozvojových trhů je dle Hartinga a Yua mnohem důležitější sledovat volatilitu akcií společně s fluktuací domácí měny.

Samozřejmě nelze říci, že by mezi ekonomickým růstem a vývojem cen akcií neexistovala žádná korelace. Harting s Yuem ale poukazují na to, že je tento vztah, obzvláště v případě rozvojových trhů, výrazně přeceňován.

Na základě získaných dat provedli srovnání, které porovnávalo růst HDP s výnosy aktiv denominovaných v cizí měně. Výsledky ukazují, že výnosy cenných papírů v jiné měně takřka vůbec nereagují na ekonomický vývoj. Je tomu tak proto, že jsou téměř imunní vůči fluktuacím měnového kurzu domácí měny.

Akciové výnosy jsou funkcí růstu zisků společnosti a ceny, která je několikanásobkem těchto zisků. Samotný profit společnosti je pak vždy více závislý na konkurenčním prostředí, strategickém zaměření, dynamice odvětví a kvalitním vedení, než na celkovém výkonu ekonomiky. To je důvod, proč akcie mexických společností byly schopny generovat vysoké výnosy i přes pomalu rostoucí ekonomiku.

Stejně tak je důležitá valuace. Během mexické krize v letech 1994-95 byl sentiment velice slabý, i přesto se akcie obchodovaly za šestinásobek zisku. Od té doby již uběhlo dvacet let a dnes se mexické akcie obchodují na čtyřnásobně vyšších úrovních než tehdy. Zisky za tu samou dobu prošly ještě rapidnějším růstem, ale hlavním tahounem vyšších výnosů byla zejména valuace.

Svou roli hraje i složení akciového trhu rozvojové země. To také napomáhá vysvětlit omezenou spojitost růstu produktu a akciových výnosů. Některé trhy sledují vývoj zisků pouze vybraných veřejně obchodovaných společností, které ne zcela jasně reflektují vývoj celé reálné ekonomiky. Harting a Yu uvádí jako příklad čínský  MSCI index, který v roce 1992 obsahoval jen 24 složek. Mezi ně patřily pouze některá vybraná odvětví. Firmy z oblasti energetiky, telekomunikací či technologických sektorů byly vynechány. Po dvacetiletém vývoji tento index zahrnuje 141 složek téměř ze všech odvětví čínské ekonomiky. Díky tomu se taky během posledních deseti let rapidně zvýšily výnosy většiny čínských akcií.

Harting s Yuem pak na závěr své studie upozorňují, že nijak nechtějí bagatelizovat vliv vývoje domácí ekonomiky na výnosy tamních akcií. Pouze se snaží ukázat, že zaknihované akcie společností na rozvojových trzích jsou mnohem lepším ukazatelem potenciálu země než jakýkoliv jiný agregovaný makro ukazatel.

Newsletter