Nevím jak vy, ale já osobně si v poslední době stále více začínám všímat všech možných konspiračních skepticko-apokalyptických teorií, jejichž autoři – ekologové, antiglobalizační aktivisté a rádoby ekonomové – se nám snaží vtlouci do hlavy, že svět spěje k záhubě. Ano, globální problémy přetrvávají, od krize na Ukrajině, v pásmu Gazy a Severním Iráku, nezaměstnanosti mladých lidí v Evropě až po otřesné případy krajní chudoby dětí po celém světě. Je povinností nás všech tyto a mnohé další problémy zdůraznit a hledat jejich řešení. Ale pravdou je, že lidstvo jako celek je na tom lépe, než kdy předtím. Ač se to na první pohled nezdá, svět dosahuje největší prosperity v historii, je stále čistější, klidnější a zdravější. Žijeme delší a lepší životy. Prakticky vzato, všechny naše nynější problémy ani zdaleka nedosahují závažnosti problémů lidstva v dřívějších dobách.
Vezměme si válku; válka je pravděpodobně to nejhorší, co může potkat liberální ekonomiku. Nejen, že ničí životy, rodiny a kapitál, ale většinou také vede ke zvýšené státní kontrole, nacionalismu, militarismu a deglobalizaci. Nynější konflikty však nejsou ničím v porovnání s tím, čeho bylo lidstvo svědky v minulosti. Šílené tažení sjednotitele mongolských kmenů Čingischána ve 13. století mělo na svědomí 11 procent životů tehdejší populace, přičemž například při II. světové válce zemřelo 2,6 procenta populace. Od té doby však udělal svět v tomto směru obrovský pokrok.
Podle odhadů Institutu mírového výzkumu v Oslu bylo v prvním desetiletí 21. století zaznamenáno méně válečných úmrtí (včetně civilistů), než v kterékoliv dekádě od konce druhé světové války. Špatnou zprávou je, že počet úmrtí pravděpodobně převýší průměr z minulých let v důsledku ukrajinské a íránské krize. Ale ani vypuknutí tohoto barbarství by nemělo odvádět pozornost od jinak výrazně zlepšujícího se dlouhodobého trendu, což je možná nejdůležitější fakt o dnešním světě. Namísto bojů, se dnes převážná část světové populace soustředí na obchod a mezinárodní ekonomická integrace se tak stává hlavní hnací silou pokroku.
Lidé také žijí zdravější a delší životy, než kdy předtím, a to zejména díky pozoruhodnému pokroku, dosaženému jak v technologiích tak i medicíně. Průměrná délka života v Africe se od roku 2000 do roku 2011 zvýšila o 6 let z 50 na 56. Pro svět jako celek zaznamenala skok z 64 let na 70, vyplývá z údajů Světové zdravotnické organizace. Zatímco lidé v bohatých zemích mohou nyní očekávat, že dosáhnou věku kolem 80 let, rozvojové ekonomiky bohaté země v tomto ohledu dohánějí. Například v Indii se průměrná délka života zvyšuje až o 4,5 půl roku každých deset let od roku 1960.
Lékařské pokroky zlepšily úroveň života pro každou danou fázi hospodářského vývoje. Ano, dětská úmrtnost v subsaharské Africe je stále vysoká, ale v roce 2008 klesla na pouhé dvě třetiny toho, co bylo zaznamenáno v Británii v roce 1870, přestože příjmy na hlavu v subsaharské Africe dosahují zhruba poloviny příjmů Britů v 19. století. Pravděpodobnost, že novorozenec umírá před dosažením pěti let, klesla ze světového průměru 23 procent v roce 1950 na 6 procent v tomto desetiletí. To není nic, nad čím by se dalo jásat, ale pokrok je to pozoruhodný. Podle Světové zdravotnické organizace dosáhne dětská úmrtnost 3,1 procenta v roce 2050.
Vzdělávání je další oblastí, jež zaznamenala obrovské zlepšení v celosvětovém měřítku. Podle průzkumu OECD, pouze Velká Británie je jedinou vyspělou zemí, ve které jsou lidé ve věku 55-65 let více literárně a matematicky gramotní než mladí ve věku 16-24. Ano, i v tomhle případě výjimka potvrzuje pravidlo a naštěstí tedy katastrofická regrese vzdělanosti ve Velké Británii není globálním trendem. Mimo bohaté ekonomiky, také země třetího světa zaznamenávají revoluční zlepšení v posledních desetiletích, nabízejíc příležitosti ke vzdělání pro stovky milionů lidí. Pokrok byl obzvláště silný v době kolem roku 1970.
Přestože 23,6 procenta světové populace je stále negramotných, v roce 1900 to bylo 70 procent a momentální úroveň gramotnosti je tak na svých historických maximech.
Rovnost žen a mužů se také zlepšuje. V roce 1900 tvořily ženy pouze 15 procent globální pracovní síly. V roce 2012 to bylo již 40 procent a očekává se, že během následujících 30 let dosáhne tato úroveň 45 procent.
Dokonce i změna klimatu může mít mnohem vyváženější účinek, než se obvykle chápe. Podle mnohých, v čele s bývalým českým prezidentem Václavem Klausem, je globální oteplování jen jednou velkou konspirační teorií. Ten se již delší dobu snaží vysvětlit, že za poslední dekádu nedošlo na Zemi k žádnému oteplení. Politikům se podle Klause toto téma hodí jako hra, kterou lze velmi snadno hrát a ovlivňovat s ní tak masy. Na druhé straně existuje bezpočet lidí, jež advokují názor globálního oteplování. Tato oblast je vysoce diskutabilní a těžko měřitelná.
Jedinou důležitou metrikou, která vykazuje jednoznačně zhoršující trend, je stupeň biologické rozmanitosti, jenž během posledních sto let klesl o 21 procent. Tento trend však nemůže převážit a ohrozit vše dobré co se na světě děje.
Ač tedy mnozí tvrdí opak, všechna tato fakta nasvědčují, že nikdy v historii nebyly na světě lepší podmínky pro život, než je tomu v dnešní době. Díky kapitalismu, globalizaci, pokroku ve všech směrech lidského konání a snížené toleranci k násilí je svět stále lepším místem. Nechť tento trend pokračuje.
