Ač se o hedgeových fondech mluví ve finančních a ekonomických kruzích poměrně často, jejich činnost je stála obestřena závojem jisté tajemnosti. Možným vysvětlením může být to, že jsou otevřeny pouze tzv. kvalifikovaným investorům, nebo to že při svých aktivitách často využívají velmi sofistikovaných investičních nástrojů a strategií. Pojďme se tedy na jejich vlastnosti a strukturu podívat blíže.
Pohled do historie hedgeových fondů
Novodobá historie hedgeových fondů sahá do roku 1949. Oficiálně první hedgový fond založil Alfred Winslow Jones. Už v té době využíval pákového financování a prodejů nakrátko, čímž jehofond výkonností překonával běžné podílové fondy. Hedgeové fondy se od té doby etablovaly jako standardní součást finančního sektoru a jejich počet neustále roste. Nejnovější odhady počítají s tím, že výše spravovaných aktiv hedgeových fondů činí více než 1 bilion dalarů.
Druhy hedgeových fondů
Fondy se dělí podle svých investičních strategií. Může jít např. o fondy, jejichž strategie jsou založeny na využívání krátkodobých tržních neefektivit – tyto fondy by se tak mohly označit za vysokofrekvenční obchodníky (high frequency trading). Obchodování je zde opravdu „zběsilé“, obecně se uvádí, že obchody probíhají v řádech milisekund.
Protipólem jsou jim pak fondy, jejichž analýzy nestojí na technických, ale spíše na fundamentálních faktorech. Ty mohou držet aktiva i delší dobu. Vzhledem ke své povaze se však fondy často zajišťují proti ztrátám skrze tzv. hedging, který probíhá nejčastěji pomocí finančních derivátů (čímž se fond dobrovolně připravuje o část svých zisků).
Strategie hedge fondů a cílová skupina
Prvním poznávacím znakem hedgeového fondu je skutečnost, že dokáže generovat zisky i v případě, že trhy padají. Fond využívá široké množství investičních strategií, mezi které kromě nákupu běžných instrumentů finančního trhu patří často i tzv. prodeje na krátko (fond si vypůjčí akcii, kterou prodá a následně ji zpět koupí a vrátí – rozdíl v ceně v případě jejího poklesu je jeho ziskem), pákové nákupy (fond si na nákup aktiv půjčuje finanční prostředky od externích subjektů) či zajišťovací strategie s pomocí finančních derivátů.
Dalším znakem je to, že fond není otevřen všem, ale pouze tzv. kvalifikovaným investorům. Ty lze charakterizovat jako velké institucionální investory nebo bohaté jednotlivce, kteří jsou schopni investovat kapitál v minimální výši 125 000 €.
Odměna managerů závisí zejména na výkonnosti hedgového fondu
Poplatková struktura hedgeových fondů je od běžných fondů taktéž odlišná. V případě běžných fondů totiž správci vydělávají pouze na poplatcích za správu, nicméně nemají již nárok na podíl ze zisků.
Hedgeové fondy si účtují poplatek za správu prostředků ve výši od 1 % do 3 % z celkové částky vkladu, ale hlavní zdroj jejich příjmů plyne z podílu na zisku, ten se pohybuje od 10% do 30 %.
Podíl na zisku funguje na principu dosahování nových maxim neboli „high-water mark“. Zjednodušeně řečeno fond má právo na podíl na zisku pouze v případě, předčí-li ve výkonnosti svůj předešlý vrchol. Podíl se poté počítá z hodnoty přesahující minulé maximum. Pro lepší názornost lze tuto situaci nastínit na grafu níže. Fond by měl v našem hypotetickém případě nárok na podíl na zisku v květnu a listopadu 2014 a ještě v dubnu 2015. Hodnotu, ze které by se podíl na zisku počítal, demonstrují modré složené závorky. Správce je proto významně motivován ke generování zisků a je v podstatě s klientem na stejné lodi.
Hedgeové fondy rozhodně nejsou nebezpečnou formou investování. Právě naopak, díky svým sofistikovaným strategiím jsou schopny profitovat i na medvědích trzích a ve vysoce volatilním prostředí. Právě to jsou charakteristiky, které je odlišují od zbytku finančního trhu a dělají z nich pro investory atraktivní příležitost, jak alokovat své finanční prostředky.
Tato zpráva není investičním doporučením. Aura Invest Group s.r.o., vázaný zástupce společnosti Colosseum, a.s., obchodníka s cennými papíry.
Autory jsou Sven Subotič a Jakub Mašek
