Prezident Evropské centrální banky Mario Draghi je připraven spustit tiskařské stroje. Ne snad na ty, které budou tisknout peníze potřebné k nákupu státních dluhopisů, ale ty, které budou chrlit záznamy měsíčních schůzek ECB.
ECB začne v lednu uvolňovat záznamy z jednání ve snaze osvětlit jednání Rady guvernérů. Ačkoli z nich pravděpodobně nepůjde přiřadit názory ke jménům, je to víc, než na co jsou analytici dosud zvyklí. Úplné záznamy budou i nadále pod zámkem po dobu 30 let.
Evropská centrální banka se tak připravuje následovat americký Fed a Bank of England alespoň v jednom aspektu měnové politiky. Jak poznamenává Irská centrální banka, banky, které uvolňují záznamy z jednání, bývají ekonomy hodnoceny jako nejvíce transparentní.
„Empirické studie obecně zjistily, že zveřejnění záznamů centrálních bank poskytuje užitečné informace pro účastníky trhu a také pro veřejnost“, což potvrzuje i studie ekonomů Daniella Kedana a Rebeky Stuart, zveřejněná minulý týden.
Čemu se může Draghi přiučit od svých protějšků? Jedné důležité věci – neplést si informace a délku! Studie ukázala, že délka nezvyšuje informační obsah záznamů. Ve skutečnosti by mohla naopak odvést pozornost od nejdůležitějších témat a otázek z jednání.
Záznamy z jednání 24 centrálních bank mají v průměru rozsah od 600 do 13.000 slov s průměrem 3.850 slov. Nejdelší záznamy publikuje mexická a švédská centrální banka. Fed se drží na průměru 8 204 slov. Nejkratší záznamy publikuje Malawi.
Důležitou roli zejména pro finanční trhy hraje také načasování zveřejnění těchto záznamů. Pokud zveřejnění trvá příliš dlouho, informace jsou již dávno zastaralé. Sedmnáct z dvaceti čtyř bank publikuje své záznamy do čtrnácti dnů. Nejrychlejší je Malawi – téměř do dne, Fed zveřejňuje do třech týdnů.
Budoucí rozhodnutí
Odpůrci tvrdí, že tento vhled může poskytnout informace o pravděpodobnosti budoucích měnověpolitických rozhodnutí a také o tom, zda jsou tyto názory připisovány jednotlivcům nebo ne.
Jednou z věcí, kterou by ECB nemusela následovat, je přibližovat detaily hlasování, což jedenáct centrálních bank dělá. „Bylo prokázáno, že přiblížením hlasování poskytují centrální banky informace, které mohou pomoci trhu předvídat budoucí politická rozhodnutí,“ řekl Kedan se Stuart.
Tato situace je ale pro ECB nepravděpodobná. Představitelé ECB totiž jistě nebudou chtít čelit kritice v případě, že budou hlasovat proti potřebám jejich domovské země.
