Strach z toho, že Řecko může opustit eurozónu a vrátit se ke své původní měně – drachmě je poměrně velký. Tento pokus o návrat by však, podle Goldman Sachs mohl mít tragické následky. „Přechod od eura zpět k národní měně není jednoduchý úkol ani pro Řecko ani pro Evropu,“ poznamenali v pondělí Goldmani. „Řecko nemůže jen tak znovuzavést národní měnu,“ tvrdí investiční banka, které byla dříve dána do souvislosti s „optimalizací fiskálních parametrů“ Řecka před jeho vstupem do eurozóny.
Diskuze o tom, zda oživit drachmu ale není jen akademickou otázkou. Navíc jsou jednání o řeckém dluhu a financích velmi citlivá a možnost, že země může eurozónu opustit, se podle analytiků jeví jako stále více pravděpodobná, ačkoli je zatím velmi malá. Goldmani k tomuto dodávají: „Možnost odchodu stále existuje.“
Moderní tragédie
Od roku 2010 se dostalo Řecku finanční pomoci již dvakrát. Celkově ve výši 240 miliard eur. Navzdory tomu hrají Atény v jednáních stále riskantní hru. Jednání o druhém záchranném programu vedla zatím k prodloužení lhůty o čtyři měsíce. Od té doby však protichůdné ohlasy z Atén, týkající se dodržování dohod, vztahům se zbytkem eurozóny spíše ubližují. Pokud by Řecko zmařilo nenáviděná úsporná opatření, mohla by jeho ekonomika čelit podobné tragédii jako Medea v Euripidově hře, která opustila nevěrného manžela a utápěla se v žalu. I když jednání selžou a Řecko euro opustí, eurozóna nedovolí, aby země dluh odepsala nebo aby převedla závazky zpět na drachmu, poznamenává Goldman Sachs.
Za prvé, záchranné půjčky v celkové výši až 200 miliard eur, což jsou zhruba dvě třetiny řeckého dluhu, jsou v podstatě zahraniční smlouvy s jinými vládami se splatností v rozmezí 30 let, poznamenává banka.
Navíc asi 66 miliard eur obchodovatelného dluhu bylo vydáno podle zahraničního práva. „Závazky by s největší pravděpodobností došly k prodlení. Musely by být ale splaceny před tím, než by Řecko mohlo zaklepat na finanční trhy. Řecko nebude moci vydat globálně obchodovanou měnu.“
Znamená to, že by se řecký obchod zhroutil na hotovostním obchodu v eurech, poznamenává Goldman Sachs. „I Řeky by pak bylo těžké přesvědčit, aby se drželi drachmy,“ dodala banka s tím, že ačkoli by vláda mohla platit své zaměstnance, důchodce a dodavatele v drachmě, nešlo by použít měnu na nákup dováženého zboží a problém by nastal také u vývozců, kteří by chtěli být zaplaceni tvrdou měnou. „Ekonomika by zůstala z velké části nakloněna euru, ovšem bez přirozeného zdroje likvidity,“ uzavírá Goldman Sachs.
Jak budou za peníze platit?
S návratem k drachmě je spojen ještě jeden (byť možná úsměvnější) problém. Jak by Řecko za tisk nové měny platilo? Země netiskne vlastní měnu již více než dekádu. Drachma skončila jako zákonné platidlo v roce 2002. Kromě nákladů na design nových bankovek a nákladů na začlenění nových algoritmů proti padělání by země potřebovala financovat i samotný tisk nebo jeho outsourcing. Kolik by to stálo? V USA, kde pravděpodobně dostanete množstevní slevu, což by ovšem nebyl případ Řecka, se cena mince v roce 2014, podle americké mincovny, pohybovala od 0,0166 – 0,0895 dolarů, zatímco náklady na bankovku se v roce 2015 podle Federálního rezervního systému pohybovaly v rozmezí 0,049 – 0,123 dolarů. Kolik bankovek a mincí by Řecko potřebovalo? Podle dat ECB bylo od ledna v eurozóně celkově v oběhu více než 17 miliard bankovek a téměř 111 miliard mincí. Není jasné, kolik z těchto mincí a bankovek bylo řeckých, ovšem se dá odhadovat, že náklady s přechodem zpět k drachmě by byly obrovské.
