Jubilejní padesáté vyhlášení Nobelovy ceny za ekonomii ocenilo přínos dvou velikánů současné ekonomie, Williama D. Nordhause a Paula M. Romera. Oba patřili už v předchozích letech mezi horké kandidáty. Nobelova cena byla letos udělena za za integraci klimatických změn a technologických inovací do makroekonomických analýz.
Komise ocenila výzkum Williama Nordhause zabývající se vztahem globální ekonomiky, růstu a klimatu. Nordhaus vystudoval a působí na Yale University a je autorem několika desítek knih, včetně nejslavnější učebnice ekonomie, jednoduše nazvané Ekonomie, kterou napsal s dalším nositelem Nobelovy ceny Paulem Samuelsonem.
Druhým laureátem letošní ceny je makroekonom Paul Romer. Romer působil mezi roky 2016 a 2018 jako hlavní ekonom Světové banky. Studoval na University of Chicago pod vedením dalšího nobelisty Roberta Lucase a už ve své disertaci významně rozvinul endogenní teorii růstu.
Paul Romer je známý i jako inovátor v oblasti společenských institucí. V posledních deseti letech propagoval myšlenku tzv. charterových měst, která by mohla pomoci chudým zemím k ekonomickému růstu. Města uvnitř rozvíjejících se zemí by mohla získat speciální privilegia a svobodu obchodu výměnou za správu cizí zemí z rozvinuté části světa. Města by přitahovala obchod a rozvíjela se, z čehož by profitovali nejen jejich občané, ale díky obchodu i občané okolní země. Projekt se stále živě diskutuje, prozatím ale neprošel ani na Madagaskaru, ani v Hondurasu, kde se dostal prozatím nejdál ke skutečné realizaci.
Příští ročník bude zajímavý hned dvakrát. Při založení ceny bylo rozhodnuto, že se informace o nominacích nebudou zveřejňovat po dobu 50 let. Příště se tedy možná poprvé dozvíme, komu Nobelova cena těsně utekla při prvním vyhlašování. Možná, protože zveřejnění údajů o nominacích u některých cen je relativně pomalé. Akademie vybírá nového ekonomického nobelistu z osmi kandidátů, kteří se do užšího výběru dostanou ze stovky nominací.
