Větší i menší státy provázely v historii spory o národní bohatství. Do této skupiny můžeme přiřadit opium, textil, úrodnou půdu či ropu. A právě černé zlato má jisté podobnosti s jedním druhem přírodního bohatství, který je často opomíjený – jsou to ryby. Jejich lov totiž může být zdrojem dalšího geopolitického napětí.
Podle Johana Bergenase z Wilson Center existuje pět bodů, ve kterých můžeme nalézt paralelu mezi ropným a rybářským průmyslem. Pro server World Economic Forum uvedl, že těchto pět bodů přímo volá po tom, aby se rybářský průmysl dostal do udržitelnější podoby, a nezavinil tak zbytečné konflikty, jako tomu bylo u toho ropného.
Koncentrovaná strana nabídky
Velkou podobnost lze nalézt na straně nabídky obou odvětví. Celkem polovina světové produkce ropy v roce 2017 pocházela z pěti zemí, z toho téměř polovina k vytěžení se nachází na Středním východě. Světová závislost na dodávkách ropy přitom už od roku 1973 způsobila mnohé konflikty – podle odhadu se jedná o 25 až 50 procent všech mezinárodních rozepří.
Podobně je na tom lov ryb. Celkem 60 procent tuňáka se vyloví v regionu západního a středního Pacifiku. Jedná se o velmi žádanou a cenou surovinu, která ve Východní Asii patří k základu kuchyně téměř každé restaurace. Konflikty kolem lovu tuňáků se tak již několikrát v tomto regionu staly realitou, podobně tomu bylo i v Jižní Americe či v afrických vodách.
Nástroj politické síly
Od embarga na arabskou ropu v 70. letech minulého století k ruskému zastavení dodávky plynu nepřátelům v roce 2010, energetické zásoby byly vždy geopolitickou zbraní. Stejně tak je tomu v Perském zálivu, kde probíhají menší konflikty dodnes.
Paralelu opět hledejme u lukrativního lovu tuňáků. Tato ryba totiž zamíchala suverenitou nad pacifickým regionem. V oblasti existuje 22 malých ostrovů se státním zřízením, tudíž hádky o rybářská teritoria jsou na denním pořádku a zúčastněné strany se obvykle musí obracet k místní mezinárodní komisi. Čína dokonce používá rybářskou flotilu jako třetí rameno svých námořních sil. Není divu, jelikož je to stát, který nejvíce závisí na lovu ryb. Pentagon v roce 2017 například informoval o tom, že Čína staví státem vlastněnou flotilou, kterou možná bude chtít vyslat do vod s nejasným vlastnictvím. Pomoc bojové námořní flotily „bezmocné“ rybářské flotile pak může být lehkou záminkou k zabrání nového území.
Zdroj není bezedný
Globální poptávka a nabídka dostupných ropných rezerv by měla být v rovnováze v polovině tohoto století. Černé zlato je však zdrojem, který je nemožné uměle vytvořit, což znamená, že závislost na něm bude muset začít po polovině století klesat. Přestože jsou ryby obnovitelným zdrojem, situace není o tolik lepší než v ropném odvětví.
Na rozdíl od limitované těžby v mnoha regionech má rybářství opačný problém. Téměř 90 procent zásob ryb je loveno příliš intenzivně, zásoba ve světových mořích se tak stále zmenšuje. Někteří vědci tvrdí, že do 30 let může být na světě jen velmi malé množství mořských plodů, nebo dokonce vůbec žádné. Do roku 2025 se pak lov zintenzivní o 17 procent, avšak poptávka se bude pohybovat zhruba o 21 procent výše, uvádí Bergenas na World Economic Forum. A to ani nemluvíme o změně klimatu, která může se „zásobami“ ryb rovnež zahýbat.
Klíčová komodita
Ropa je nejobchodovanější komoditou a primárním zdrojem naší energie, a to ze 33 procent. Rostoucí světová ekonomika a populace však vytváří tlak na další ropnou spotřebu. K tomu všemu je černé zlato i velmi důležitým hráčem na trhu práce, když v roce 2015 vytvořilo odvětví na 10,3 milionů pracovních míst a přispělo 1,3 biliony dolarů pouze do americké ekonomiky.
Podobná situace panuje u ryb. Celkem jedna miliarda lidí se každodenně spoléhá na mořské plody jako na hlavní zdroj obživy a na téměř jediný zdroj příjmu bílkovin. V tomto případě však číslo u poptávky roste ještě rychleji, jelikož se převážně jedná o rozvojové země, kde je často vysoká porodnost. Ryby jsou tak světově nejvíce obchodovaným jídelním artiklem, přičemž globálně vytvoří 260 milionů pracovních míst. Z toho pramení, že udržitelnost tohoto odvětví je opravdu klíčovou otázkou.
Černá ekonomika
Světová cena ropné produkce je 1,7 bilionů dolarů ročně, z toho osm procent neboli 133 miliard dolarů skončí na černém trhu. Například teroristická skupina ISIS vydělávala tři miliony dolarů denně poté, co obsadila některé výrobní kapacity v Sýrii a Iráku.
Nesrovnatelně horší situace panuje na trhu s mořskými plody. Trh má sice hodnotu pouze 150 miliard dolarů, 36 miliard ročně se ale prodá nelegálním výlovem, což je zhruba čtvrtina trhu. To je však jen část problémů. Není výjimkou, že nelegální rybářské lodě převážejí drogy, zbraně nebo dokonce lidi. V roce 2016 zabavilo americké námořnictvo 1500 samopalů Kalašnikov a dalších zbraní z malé rybářské lodě v Arabském moři, která převážela zbraně z Íránu do Jemenu.
Globální trh s rybami tak nelze kvůli mnoha uvedeným důvodům přehlížet. Přesto však například největší ekonomika světa, Spojené státy, vynakládá pouze 800 až 900 milionů dolarů na rybářské odvětví a právní případy v jeho rámci. Na řešení situace v Perském zálivu ale každý rok připadne na 60 miliard dolarů, a to kvůli ochraně ropných zásob. Nezaslouží si ryby přece jen větší pozornost?
Turci v akci. Bude to stačit? – https://t.co/5I09iNDDcb https://t.co/f4qHSBN458 prostřednictvím @roklen24 #Turkey #forex pic.twitter.com/fJ17fBzpNx
— Roklen24.cz (@roklen24) 16. srpna 2018
