Jak zabránit tomu, aby se firmy vyhýbaly zdanění v co největší míře? Jak „netrestat“ firmy, které se nebojí investovat, a jak podpořit ty, které zůstávají na domácím trhu a nezkouší daňové „kličky“? Odpověď je v novém systému zdanění firem.
Nejaktuálnější diskuze o zdanění firem v posledních letech probíhá, nebo spíše probíhala, v největší ekonomice světa – Spojených státech. I tam byl navržen systém zdanění cashflow firmy, stejně tak zdanění transakce ne podle toho, odkud (z jaké destinace) pochází, ale naopak na místě, kam směřuje. Tato metoda se v originále jmenuje destination based cashflow taxation a má nejednoho příznivce.
Podle sloupkaře serveru Financial Times Martina Wolfa by tento systém učinil ze státu partnera v investičních projektech firem. Daň by byla vlastně uvalená na ekonomickou rentu firmy, která je přebytkem nad náklady na produkci a kapitál firmy. Podle Wolfa je právě renta to, co bychom měli danit.
Co je ještě důležitější, tento daňový systém by nevytvářel tolik „zbytečného“ dluhu jako ten současný, kde je jediným cílem finančního inženýrství vyhnout se co největšímu zdanění firmy na konci fiskálního roku, což nepřináší pro společnost žádné benefity. Tento systém přitom vytváří významné riziko pro ekonomickou stabilitu, jako to ukázala finanční krize před více než deseti lety.
Americká data zachraňují Evropu
Další velkou změnou, kterou by navrhovaný systém přinesl, je zdaňování na místě spotřeby, nikoliv v místě produkce. Jedna z myšlenkových cest o tomto tématu vede přes nahrazení současného úsilí zdanění zisků podle toho, kde jsou vytvořeny, tím z přidané hodnoty, která vyčleňuje náklady na práci.
Další argument v případě současného zdanění je ten, že firmy mají motivaci stěhovat svou produkci do zemí nebo regionů s menším zdaněním, nikoliv tam, kde je poptávka po jejich výstupech nejsilnější. Pokud by došlo k zdanění v místě spotřeby, zatlačilo by to firmy k tomu, aby platily daně na těch trzích, kde reálně fungují. Tento systém by byl výhodný pro danou zemi, stejně tak by motivoval exekutivu, aby učinila podnikání v zemi atraktivnější a bezproblémové. Pro firmy by tak bylo lákavé se svojí výrobou vstoupit do země, která implementuje reformy. To by mohlo spustit lavinový efekt a přesvědčit další regiony, aby následovaly.
Jak vysvětlit nerovnost příjmů pomocí exportu
Proto je škoda, že daňová reforma v USA neprošla, uvedl Wolf pro FT. Podle něj ale bude prostor pro daňovou reformu ve Velké Británii poté, co se uskuteční brexit. „Zlepšilo by to podněty k investování, učinilo by to Velkou Británii atraktivnější pro produkci světových výrobců a také by to eliminovalo neférovost málo zdaněných firem v zahraničí, které podkopávají nohy domácím, poctivým, výrobcům,“ dodal Wolf.
Tato reforma má samozřejmě i svoje nevýhody. Jednou z nich je, že firmy založené na výrobě materiálů, které až poté slouží k výrobě produktu, by nebyly zdaněné. Byla by potřeba speciální daň na rentu výrobních materiálů. Tyto nevýhody však podle Wolfa převažují na současným systémem, který nemá ani dostatečné odpočty daní z nákladů na investice. A to je pro společnost špatně.
