Bývalý prezident Zimbabwe Robert Mugabe bude vždy vyvolávat diskuzi. V našem geopolitickém prostoru je vnímám jako člověk, který přivedl svou zemi do ekonomického marasmu, určité mezinárodní izolace a na sklonku své politické éry ještě téměř uvěřil, že je tak výjimečný, až je pro Zimbabwe nenahraditelný. Serveru Roklen24 to řekla afrikanistka Marie Imbrová.
V Zimbabwe jste dlouhou dobu působila v diplomacii. Zemi a její obyvatele velmi dobře znáte. Často se tam vracíte. Byla jste tam i minulý rok v listopadu v době Mugabeho pádu. Byl to skutečně státní převrat a jak o tom informovala média?
Musím říci, že pro mne byly listopadové události v Harare mimořádně silným, emotivním zážitkem. Jsem skutečně vděčna osudu, že jsem v době, kdy vrcholily v Harare masové protesty, byla v centru města se svými přáteli, s tisíci demonstranty pochopitelně, a i s opancéřovanými vozidly a vojáky na nich. Ta euforie a silná víra, že nastal čas změny, přímo z lidí tryskala…..
Jak to v zemi tedy vypadalo?
Bylo zřejmé, že se nejedná o státní převrat v našem chápání. Moci v hlavním městě a potažmo v celé zemi se chopila armáda, která se postavila na stranu odvolaného viceprezidenta Mnangagwy, jinak spolubojovníka a oddaného straníka ZANU-PF , který bez váhání až do podzimu loňského roku vykonával veškerá mocenská rozhodnutí prezidenta. Impulsem veřejného vystoupení armády bylo jednak odvolání viceprezidenta Mnangagwy a následná čistka v armádě, a pak veřejně vyslovený slib Mugabeho, že svou ženu Grace instaluje na pozici viceprezidenta.
Jak důležitý to byl krok?
To byl moment, kdy se od Mugabeho odvrátila i část jeho blízkých přívrženců – straníků, a ztráta jejich podpory, mocenské ambice armády a nespokojenost místního obyvatelstva s ekonomickou situací země umožnily donutit Mugabeho k abdikaci tímto mimořádným, a já musím dodat, že nenásilným způsobem.
Mimochodem armáda po celou dobu prostřednictvím medií informovala o tom, které oblasti střeží, v jakých funkcích nahrazuje policejní složky a varovala obyvatele před možnými trestnými činy, jako jsou násilnosti, krádeže a rabování. Sama poskytovala dokumentární záběry mediím – demonstrace natáčela armáda ze svých helikoptér a dronů a ještě v průběhu dne, často živě, byly hodiny přenášeny v místní televizi. Od počátku armádní složky odmítaly, že jde o převrat. Pouze zdůrazňovaly, že podpořily nelegálně odvolaného viceprezidenta a udržují pořádek v zemi. Z jednání politbyra strany, které nejprve zbavilo Grace Mugabeovou a prezidenta Mugabeho stranických funkcí, vzešel jasný signál, že prezident by měl složit svou funkci. Což nakonec Robert Mugabe abdikačním dopisem 21.listopadu 2017, poté co mu hrozilo oficiální odvolání z funkce, i učinil.
Je nyní možné již hodnotit Roberta Mugabeho, který vládl zemi dlouhých 37 let?
Robert Mugabe, vzhledem ke své éře politika a autoritářského prezidenta a vzhledem i ke svému úctyhodnému věku, bude vždycky vyvolávat diskuzi, jakým politikem a prezidentem vlastně byl a jak ho stručně hodnotit. V tom vidím obecný problém, neboť v našem geopolitickém prostoru je nyní vnímám jako člověk, který přivedl svou zemi do ekonomického marasmu, určité mezinárodní izolace a na sklonku své politické éry ještě téměř uvěřil, že je tak výjimečný, až je pro Zimbabwe nenahraditelný.
Jak se o něm jednou bude psát v učebnicích?
Přikláním se k širšímu pohledu na jeho osobnost, a to zejména v kontextu dějin subsaharské Afriky v druhé polovině minulého století. A zde jsou jeho role a působení v národně osvobozeneckém boji a vyjednávání s tehdejším režimem o nezávislost země jednoznačně pozitivní. Stejně tak lze většinu pozitiv najít v jeho roli premiéra po roce 1980 a v prvním prezidentském období, do kterého nastoupil v roce 1987. Osobně se se šíří jeho aktivit v tomto období setkávám dodnes, kamkoliv na venkově zavítám do místní školy. Původním povoláním byl učitel. A za značné podpory své první, ghanské manželky Sally, věnoval v nezávislém Zimbabwe mnoho úsilí vybudování státem řízených a podporovaných škol tak, aby byly v docházkové vzdálenosti každému žáku. Uzákonil i povinnou školní docházku a dbal na propracovaný systém vzdělávání učitelů, který je mimochodem i po desetiletích ekonomických problémů a odchodu kvalifikovaných sil ze země, nadále jeden z nejpropracovanějších a nejefektivnějších v Africe.
Koncem 90. let se však mění jak Mugabeho okolí, včetně jeho osobního života. Vzal si za manželku Grace, svou velice mladou a ctižádostivou sekretářku. Změnily se také ekonomické podmínky v zemi. Mladé Zimbabwe, stále se silnou ekonomicky aktivní bílou menšinou, začíná mít politické problémy, V rámci dohod s Británií se nijak neřeší pozemková reforma. Některá politická rozhodnutí vlády, nyní již pouze jedné strany, vede k tomu, že země ztrácí své ekonomické tempo a klesá hodnota místní měny.
Jakou roli sehrála armáda?
Posilování armády, policie a zaměstnanců placených z rozpočtu státu narůstá a ve městech sílí i odborové hnutí, které kritizuje i prezidenta. A Mugabe, stejně jako jeho nejbližší spolupracovníci, hledal viníky mezi svými odpůrci a protivníky. Aby se udržel v čele státu, neváhal manipulovat s Ústavou, prodloužil pro sebe možnost kandidovat opakovaně a na volby se připravoval tak, že se změnila velikost a počet okrsků tak, že vždy mělo dominantní převahu venkovské obyvatelstvo. Tomu mimochodem jeho režim umožnil, aby se skupinky zradikalizovaných mladých násilníků koncem 90. let vyzbrojily a násilím získaly farmy bílých farmářů, kteří se odmítali podrobit navrhované pozemkové reformě. O ní se diskutovalo celé desetiletí. Nakonec, po nedobrovolném odchodu značné části britských farmářů ze země, byla přijata v roce 2000 společně s novou Ústavou.
Jaký dopad toto mělo na tamní zemědělství?
Bohužel akt rozdrobení půdy na vlastnictví jednotlivých rodin, s nímž se v důsledku nemohlo ani obchodovat, vedl k akceleraci úpadku však odvětví navazujících na zemědělství a rozpadu ekonomiky celé země, dále odchodu téměř třetiny obyvatelstva mimo zemi, mimořádně vyčerpávající hyperinflaci v roce 2008 a složitým vztahům s mezinárodním společenstvím. Současně ZANU-PF komplikovaně získávalo mezinárodní spojence na základě nevýhodných dohod a umožnilo masivní pronikání a vliv Číny na své území.
Jak dalece to bylo osobní vůle Mugabeho lze těžko určit, žil již v té době za zdmi svého State House chráněn svými oblíbenci a armádou před vnějším světem. Každopádně jím formulovaná prohlášení byla již autoritářská a tvrdě útočila a omezovala demokratické svobody, kladla překážky k mezinárodní spolupráci atd. Z vnějšku začalo být Zimbabwe jako stát hodnoceno jen velmi negativně a pro většinu mých současníků je to země s divnou historií. Avšak i v tomto období se najdou pozitivní momenty. Sama bych podrobněji Mugabeho hodnotit nechtěla, chybí mi nadhled.
Přeci jen, jaký je Váš osobní dojem z Roberta Mugabeho? Měla jste možnost se s ním setkat, jak na Vás působil?
V roli prezidenta jsem vídala Mugabeho při příležitosti státního svátku Zimbabwe, nebo při státních banketech na počest dalších afrických prezidentů. Mluvila jsem s ním však pouze jednou, při inaugurace našeho tehdejšího velvyslance, před dvanácti lety. Byl charismatický, sečtělý i pohotový. Vzpomínal na svou návštěvu Československa, zmínil vysokou úroveň našeho školství a zajímal se, proč česká strana již neposkytuje studentům ze Zimbabwe národní stipendia, jako tomu bylo dříve. Nebyl to nijak konfrontační rozhovor. Posledních pět let se se však z jeho projevů již vytrácela dynamika, občas dokonce projevy zaměnil a ten poslední, přeabdikační byl mimořádně osobní a v některých pasážích až teatrálně smutný. Rozhodně působil unaveným a vyčerpaným dojmem.
Naplní podle Vás nový prezident očekávání mas?
Vzápětí po abdikaci Mugabeho byl mediální obraz Emmersona Mnangagwy v Zimbabwe úžasný. Statný pětasedmdesátiletý generál, který složil 24. listopadu prezidentský slib na stadionu před desítkami tisíc obyčejných Zimbabwanů byl oslavován jako zachránce národa a ochránce demokracie. Ve svém inauguračním projevu slíbil také řešení nejpalčivějších problémů země – vyřešení vleklé ekonomické krize, vstup zahraničního kapitálu a vytvoření pracovních míst pro všechny. Svůj mandát prezentoval jako dočasný, do září tohoto roku, kdy v zemi proběhnou standardně plánované prezidentské volby.
Co se v zemi s novým prezidentem podle Vás změní?
Obávám se však, že pro většinu obyvatelstva země se nic nezmění. Mnangagwa byl pravou rukou Mugebeho, bojoval po jeho boku za osvobození Rhodesie, byl čestným hostem na Mugabeho svatbě, zastával řadu postů v Mugabeho vládě a byl dokonce ministrem státní bezpečnosti v době masakrů proti ndebelskému obyvatelstvu, při kterém zahynulo na 20 tisíc civilistů. Vedl Mugabeho kampaň proti MDC a rozjel násilí a zastrašování přívrženců Morgana Tsvangiraie v roce 2008, které si skutečně pamatuji. A nijak se netajil svými ambicemi být jmenovaným následníkem Mugabeho. Což konečně vedlo i k jeho politickým střetům s politickým silným proudem v ZANU-PF, tzv. Generací 40, jejímž lídrem byla Grace Mugabe. Jeho odstranění z nejbližšího okruhu spolupracovníků prezidenta však ZANU- PF jako celek nezvládla, postavil se za něj generál Constantino Chiwenga, náčelník ozbrojených sil, který vedl vzbouřenou armádu.
V současné době se již část přívrženců současného prezidenta dostala do ministerských pozic a začalo přeskupování v rámci strany. Ekonomické změny nejsou zatím nijak vidět, byť stávající prezident již vykonal několik oficiálních cest na získání podpory a spolupráce.
Osobně si myslím, že se může něco změnit až po oficiálních prezidentských volbách v září tohoto roku.
Prezident Mnangagwa se jich zúčastní? A tušíte, proč se mu říká „krokodýl“?
Prezident zatím pouze řekl, že bude respektovat výsledek voleb. Ovšem vzhledem k tomu, že usiloval, aby byl v předchozích letech oficiálně jmenován nástupcem Mugabeho, sám rozhodně do voleb půjde, a tentokrát jako jediný kandidát vládnoucí strany. Mimochodem, jeho vztahy s Mugebem nejsou navenek nijak napjaté. Ve svém inauguračním projevu ho popsal jako svého mentora a inspirátora. Den narozenin R. Mugabeho bude tento rok oficiálním státním svátkem a požitky, pochopitelně i majetek, které mu byly ponechány, jsou velmi velkorysé. Mugabeho rodina má k dispozici vilu se služebnictvem, auta a i placené zahraniční cesty.
A ta přezdívka „Krokodýl“?
Na svou přezdívku „Krokodýl“ je Mnangagwa poměrně hrdý. Původní šonský název „Garwe‘“ nebo „ Ngwena“, což znamená krokodýl, byl názvem guerillové skupiny, kterou vedl a později se s ním ztotožnil. Dokonce podporoval jeho šíření – nejoblíbenějším civilním oděvem, ve kterém se nechával často fotit, se stalo tričko francouzské firmy Lacoste. Později byl tento název zpětně přenesen i na frakci, která jej v rámci ZANU PF podporovala. Ti, kteří ho znají osobně, přiznávají, že ta přezdívka odpovídá jeho charakteru.
Dojde za jeho vlády ke korekci pozemkové reformy nebo ke změnám vlastníků některých podniků, které přešly na nové vlastníky v rámci indigenizačního zákona?
To, že byla pozemková reforma v Zimbabwe dovršena rozparcelováním velkých farem a půda předána do rukou malých místních farmářů v Zimbabwe, je vnímáno v zemi nadále pozitivně, byt´se statisíce místních rodin potýká se skutečností, že se na darovaném kusu pozemku neuživí. Momentálně se tedy vede diskuze spíše o tom, jak zachovat přerozdělení půdy, ale vytvořit rámec pro její efektivní využití, a to různými metodami, včetně pokusů o opětovné sloučení pozemků v rámci spolupracujících rodin, a také zpětným lákáním bílých farmářů, kterým se nabízí pozice manažerů farem. Je to však komplikovaný proces, který zatím nemá viditelné výsledky.
Indigenizační zákon, který určoval u většiny podniků, že minimálně 51 procent podniku musí patřit Zimbabwanům se dalšími vyhláškami natolik zkomplikoval, že vlastnická struktura jednotlivých podniků je nejasná, a protože byl primárně zaměřen proti bílému obyvatelstvu, došlo v řadě případů k převzetí podniků čínským kapitálem.
Čína má mimochodem o Zimbabwe neustále enormní zájem. Kromě těžby diamantů, na které se již podílí, se čínské firmy angažují při hledání a těžbě ložisek platiny a lithia. Na řadě nevyužívaných farem obnovili Číňané pěstování tabáku, rozšířili pěstování rýže, válcují místní trhy dovozem spotřebního zboží. Na mezinárodní scéně patří Čína mezi nejbližší spojence Zimbabwe a za svou ekonomickou pomoc, včetně uhrazení dluhů za platby mezinárodním organizacím, si vybírá rychle svou odměnu. Mimochodem, současný prezident vedl několik jednání v Pekingu na nejvyšší úrovni a je vůči Číně příznivě nakloněn.
Je tedy v rámci stávajících změn v Zimbabwe něco, co Vás jako afrikanistku a předsedkyni Klubu přátel Tengenenge těší?
Rozhodně ano, že se v rámci proklamací a velkých plánů nezapomíná na sektor školství. Kromě slíbených dalších investic a slibu zkvalitnění přípravy učitelů, nedošlo po listopadových událostech k porušení nastavených pravidel. Žáci škol byli prozkoušeni testy na celostátní úrovni a nijak se nesnižují požadavky na ty, kteří by mohli uspět. Jsem velice ráda, že na konci listopadu složili úspěšně tyto zkoušky i některé „mé děti z Tengenenge.“
