Vědeckým označením „svůj k svému“ či „vrána k vráně sedá“ je tzv. in-group-out-group bias, jinak intergroup bias nebo in-group favoritism. Tento termín označuje tendenci relativně zvýhodňovat osoby, které jsou součástí skupiny, k níž cítíme určitou sounáležitost, a naopak relativně znevýhodňovat ty, které její součástí nejsou.
Tato zaujatost pak nejen přispívá k evoluci předsudků vůči všem, kteří se od nás v něčem odlišují, ale jak naznačuje výzkum Danijely Vuletić Čugalj, může být také překážkou na cestě k zachraňování lidských životů. Doktorandka z pražského Centra pro ekonomický výzkum a doktorské studium (CERGE-EI) se v něm konkrétně zaměřila na to, jaké faktory ovlivňují ochotu darovat krev, a to v případě, kdy jde o záchranu holého života.
Ekonomie jako věda o sobectví, kterou studují sobci
Autorka, jež se dlouhodobě věnuje tématu dárcovství krve, a to prizmatem behaviorální a experimentální ekonomie, provedla terénní experiment s dárci krve z Bosny a Hercegoviny. Zajímalo jí, jakou roli v dárcovství krve hraje identita potenciálního příjemce transfuze. Co se například děje, když je pacient v ohrožení muž, a co se změní, když jde o naopak o ženu?
Záleží na pohlaví dárce, říkají závěry výzkumu. Výsledky experimentu totiž naznačují, že v oblasti dárcovství krve trpí lidé genderovou zaujatostí (gender-based favoritism). Konkrétně se ukázalo, že účastníci byli daleko ochotnější darovat krev v případě, že osoba, která potřebovala transfuzi, byla stejného pohlaví jako oni sami. To dárcům samozřejmě nebylo přímo řečeno, nicméně jejich vědomí o tom bylo docíleno prostřednictvím výmluvného jména a fotografie v dopise s žádostí pacienta, doplněného o jeho anamnézu.
Ochota darovat krev osobě stejného pohlaví byla oproti situaci, kdy byl příjemcem transfuze pacient opačného pohlaví, v souhrnu o 74 % vyšší. Větší gender-based favoritism přitom vykazovali muži, kteří byli daleko ochotnější darovat krev v případě, že se domnívali, že příjemcem transfuze je jiný muž. U žen tendence ke zvýhodňování stejného pohlaví rovněž existovala, nicméně statisticky nevýznamná. Dále vliv věku, který byl testován obdobným způsobem, se neukázal být významný.
Dárcovství krve je obvykle vnímáno jako projev altruismu, tedy jako touhy nezištně pomoci ostatním (byť někteří dárci mohou sledovat i jiné motivy, např. snížení krevního tlaku, zlepšení reputace, ale i dodatečný den volna). Nicméně pokud lidé chtějí pomáhat jedné skupině lidí, a to konkrétně „té svojí“, více než jiné, pak to na jejich jinak šlechetné pohnutky vrhá tak trochu stín. Nicméně zdá se, že lidé touží nejvíce pomáhat těm, kteří jsou jim v něčem podobní, ať už jde nejen o pohlaví, ale například o profesi či zemi původu, jak se autorka přesvědčila při své dosavadní práci.
Západní svět ochromuje rakovina. Odstranili jsme přirozený výběr, varují vědci – https://t.co/5I09iNDDcb https://t.co/VKhtuEdpR1 prostřednictvím @roklen24 pic.twitter.com/EMkmPdXqyX
— Roklen24.cz (@roklen24) 13. dubna 2019
Výzkum tak přináší cenné poznatky pro cílení kampaní na podporu dárcovství krve. Ty jsou důležité zejména z toho důvodu, že v této oblasti nelze v plné míře nechat pracovat pouze finanční kompenzace. Platby za poskytnutí krve by sice na jedné straně přilákaly velké množství dárců, nicméně s výší finanční odměny by se zde prohluboval problém tzv. nepříznivého výběru, a to v podobě přilákání „méně kvalitních“ dárců, tj. zejména těch, kteří vykazují rizikové chování (např. alkoholismus či užívání drog).
Proto nemůže být cílem prosté zvyšování počtu lidí ochotných darovat krev, ale především zajištění dostatečného množství kvalitních dárců. Lze totiž předpokládat, že pokud se jednotlivec rozhodne darovat krev primárně ze ziskových motivů, oproti dárci, který chce především pomoci pacientům, se nebude tolik zajímat o to, zda by nemohl potenciální příjemce transfuze nějakým způsobem ohrozit. Pokud je jeho zdravotní stav nepříznivý či jeho návyky nežádoucí a mohl by být kvůli tomu odmítnut, je vlastně motivován tyto skutečnosti zatajit.
Naopak v případě, že je peněžní odměna spíše symbolická, pak je tento problém do značné míry eliminován. Zároveň však vzniká nesnadná výzva v podobě hledání alternativních způsobů přesvědčování potenciálních dárců.
