Pštrosí efekt. Proč investoři strkají hlavu do písku (a pštrosi ne)?

I když podle zoologů lze bezpečně říct, že ještě žádný pštros nikdy hlavu do písku nestrčil, přesto si mnoho lidí myslí, že právě toto chování je charakteristickým znakem pštrosa. A jelikož behaviorální ekonomie je nikoli o lidech informovaných, kteří vědí, jak se věci mají, ale spíše o zmatených osobách, které tak nějak se štěstím proplouvají životem, definuje tzv. pštrosí efekt. Tímto označením přitom chtějí její představitelé vyvolat přesně ten obrázek, který si právě představujete – pštrosa s hlavou v písku.

I když teď už víme, že je to celé nesmysl, jelikož pštrosi hlavu do písku nestrkají (tedy alespoň je prozatím nikdo neviděl), přesto tato asociace funguje, a to díky zažitým stereotypům, které známe už z dětství (dále například, že ježci nosí na zádech na bodlinách napíchnuté jablko). A právě stereotypy jsou něčím, co může v řadě případů ovlivnit naše rozhodování, a proto o nich behaviorální ekonomie hovoří.

Investoři jako stádo ovcí. Pátráme po tržním konformismu

Když si bude dále myslet, že pštrosi strkají hlavu do písku, pravděpodobně to kvalitu vašeho života neovlivní. Avšak pokud podlehnete tzv. pštrosímu efektu (ostrich effect), který je jedním z investorských předsudků objevených behaviorálními financemi, může to být pro vás velmi drahé. Ten ve zkratce říká, že investoři mají tendenci ignorovat negativní informace, které by pro ně mohly představovat potenciální ztráty. Jinými slovy, místo toho, aby rizika přijali a snažili se různými cestami omezit (například v bublině včas začít prodávat), raději dělají, že vůbec neexistují – „strčí hlavu do písku“, stejně jako onen imaginární pštros, který nám před chvilkou vytanul na mysli.

Toto chování úzce souvisí s dalšími behaviorálními předsudky, na které tito alternativní ekonomové upozornili. Především jde o tzv. přehnaný optimismus (optimism bias), podle něhož lidé tak nějak obyčejně věří, že se jim budou dít hlavně dobré věci a ty špatné naopak nikoliv. Jak stojí v knize Behaviorální finance – implikace pro investory v souvislosti s tímto předsudkem, prakticky u každého investora je nutné předpokládat takový výchozí optimismus, jinak by se raději do ničeho nepouštěl. Nicméně to neznamená, že by měl ignorovat potenciální hrozby, kterých je na finančních trzích celá řada.

 

Pštrosí efekt obyčejně sílí na konci boomu, kdy se sice začínají objevovat jednotlivé negativní zprávy, ale zdá se, že trhy je ignorují, jelikož býčí trend je stále silný. S tím pak souvisí tzv. stádové chování (herd bahavior), kdy zkrátka děláme to, co dělají ostatní, jelikož si myslíme, že většina „má vždycky pravdu“. To jsme viděli například v předvečer poslední finanční krize v USA, kdy sice všichni věděli, že hypoteční trh je jedna velká tikající bomba, avšak trvalo ještě několik měsíců, než se to promítlo na trzích.

Jak ukazuje paper Nicholase Barberise, Andrei Shleifera a Roberta Vishnyho na příkladu akciových trhů, spekulativní trhy mají v krátkém období obecně tendenci ignorovat jednotlivé informace (ať už jsou špatné či dobré), avšak spíše reagují na shluky podobných informací v delším období, a to výraznými šoky. To je v souladu se pštrosím efektem a zároveň s možností vzniku bublin na finančních trzích. Jinými slovy, i když se trhy zdají být nadhodnocené a začínají se objevovat známky negativní vývoje, investoři s hlavou v písku nechtějí svá aktiva prodávat, jelikož zůstávají optimističtí – pod tlakem dalších informací ji ovšem jednou vytáhnout musí, přičemž pak nastává vlna výprodejů a ono pověstné prasknutí bubliny.

Máme teorii, která dokáže vysvětlit bubliny?

Newsletter