Na začátku května čeká bankovní radu České národní banky letos již třetí zasedání, jehož výsledek určí další vývoj tuzemské měnové politiky. Lze předpokládat, že debata předcházející samotnému hlasování bude poměrně živá. Ve srovnání s loňským rokem bude totiž pro řadu jejích členů obtížnější rozhodnout se, pro jaký směr vývoje úrokových sazeb nakonec zvednout ruku. Co stojí za tím, že centrální bankéři zvolili opatrnější přístup, kdy úrokové sazby neženou vzhůru na každém zasedání a spíše vyčkávají?
Ještě před rokem se hovořilo o synchronizovaném oživení globální ekonomiky a zmrtvýchvstání utlumených inflačních tlaků. Centrální banky tak dostaly prostor pro normalizaci svých měnových politik, kterého ČNB na rozdíl od většiny ostatních evropských centrálních bank alespoň částečně využila, když jen v loňském roce navýšila základní repo sazbu hned pětkrát až na hodnotu 1,75 %.
Již před příchodem nového roku se však začaly množit signály, které již do narativu globálně synchronizovaného růstu příliš nezapadají. Oslabující hospodářský růst staví centrální banky před nesnadnou volbu. Buď v utahování své politiky pokračovat a riskovat tak přiškrcení již tak zpomalující ekonomiky, či opět uvolnit měnové kohouty a riskovat, že v případě hlubšího poklesu ekonomického růstu nebude centrální banka schopna ekonomice dostatečně pomoci ve chvíli, kdy to bude nejvíce potřebovat.
Pro další zvýšení českých úrokových sazeb nyní hovoří řada argumentů. Mezi ty se řadí dočasné opadnutí obav ze zpomalení čínské ekonomiky v důsledku zavedení řady stimulačních opatření ze strany tamní politické reprezentace.
Oživení v Číně by pak mohlo pomoci zpomalujícímu německému hospodářství a zprostředkovaně i tomu českému, což by ČNB poskytlo větší prostor pro navýšení úrokových sazeb. Do karet vyšším sazbám pak hraje i slabší kurz koruny a inflace, která se nachází na horní hranici tolerančního pásma stanoveného kolem dvouprocentního inflačního cíle.
Pro ponechání úrokových sazeb beze změny pak mluví fakt, že německý průmysl stále nevykazuje známky přílišného zlepšení a bylo by rozumnější vyčkat, zdali se v Evropě čínské oživení projeví a jak dlouhé bude mít trvání.
Kurzu koruny, představujícímu mantru loňského roku pak alespoň dle svých vyjádření přikládá řada členů bankovní rady již nižší důležitost. Současná inflace by neměla hrát takovou roli vzhledem k tomu, že ČNB má ambici ovlivnit tempo růstu cen v horizontu 12 až 18 měsíců a současnou inflaci do velké míry táhnou vzhůru faktory, jakými je například vyšší vodné, či dražší brambory, které může centrální banka jen těžko ovlivnit.
Úroková smršť podobná té loňské nás letos téměř jistě nečeká. Výsledek nejbližšího hlasování však bude pravděpodobně těsný a může naznačit, zdali se ČNB nerozhodne z dosavadní stezky odbočit a další pohyb českých úrokových sazeb nebude již směrem dolů.
