Donald Trump, jak je jeho dobrým zvykem, na svém Twitteru nedávno komentoval první dopady daňové reformy schválené v prosinci loňského roku. Díky ní už americké firmy nebudou muset odkládat zdanění svých zisků držených v zahraničí – například společnost Apple již oznámila jednorázovou platbu 38 miliard dolarů z akumulovaného zisku 252 miliard dolarů. „Velké vítězství amerických pracujících a USA!“ tweetoval Trump. Dolar však na tyto zprávy nikterak výrazně nereagoval.
Proč zůstal dolar v klidu? V první řadě, repatriace zisků není skutečný příliv kapitálu, píše server The Economist. Americké firmy drží v zahraničních ziscích zhruba 2,2 bilionu dolarů, z toho je zhruba polovina uložena v nelikvidních aktivech, jako jsou místní firmy a továrny. Zbylá část, ta, „která se může vrátit domů“, už je investována v dolarových aktivech.
Například Apple uvádí, že zmíněných 252 miliard má uloženo právě tímto způsobem. Firma s nakousnutým jablkem ve znaku, stejně jako Microsoft, už drží více vládních dluhopisů než například Bank of America. Díky repatriaci zisků jsou sice tyto peníze k dispozici akcionářům, nikterak však nezvyšují poptávky po dolaru, nejde ani o jakoukoliv pobídku investovat v Americe. Naopak, pokud by Apple a další začaly dluhopisy prodávat, vedlo by to k celkovému zhoršení úvěrovacích podmínek.
Repatriace zisků tedy není z tohoto pohledu žádná výhra, přesto však můžou Spojené státy v tomto roce očekávat příliv kapitálu. Budou ho totiž potřebovat, aby zafinancovaly díru v rozpočtu způsobenou daňovou reformou. Kvůli ní si USA budou muset v příští dekádě půjčit o 1,1 bilionu dolarů víc, než se původně předpokládalo. Jen ve fiskálním roce 2019 přesáhne schodek rozpočtu jeden bilion dolarů (tedy pět procent HDP). Americká vláda si tedy bude muset od někoho vypůjčit a nebudou to americké domácnosti s jejich mírou úspor o velikosti pouhých 2,4 %. Financování deficitu půjde ze zahraničí, takže neporoste jen schodek rozpočtu, ale i běžného účtu.
Dopady tohoto dvojího schodku na dolar nejsou jednoznačné, píše The Economist. Pokud Fed zvedne sazby, aby přibrzdil ekonomiku rozhicovanou daňovými škrty, americké dluhopisy se stanou atraktivní pro zahraniční investory. Dolar poroste, protože investoři budou chtít využít vyšších výnosů, stejně jako se to stalo po Reaganových daňových škrtech v osmdesátých letech. Anebo naopak budou chtít investovat do amerických dluhopisů díky aktuálně slabému dolaru, navíc s výhledem jeho posílení. Pokud se ale Fed neuchýlí ke zpřísnění měnové politiky, potřeba budoucího externího financování tak může vysvětlit dnešní slabost dolaru.
Současná hodnota dolaru pravděpodobně reaguje na oba efekty. Díky dobrým zprávám jinde, především v Evropě, si investoři dobře rozmýšlí, kam umístí své zdroje. Díky vyšším úrokovým sazbám zůstává dolar v kontextu poslední dekády poměrně silný. Jerome Powell, nový předseda Fedu, řekl na konci února Kongresu, že se vyhlídky americké ekonomiky díky daňovým škrtům zlepšily. Investoři si to vyložili tak, že americká centrální banka letos zvýší sazby čtyřikrát, místo původně předpokládaných tří hiků, a dolar díky tomu zpevnil.
Příliv kapitálu je ale pro Trumpa ošemetný. Sliboval, že zmenší obchodní deficit, který jde ruku v ruce s půjčováním ze zahraničí. Jeho nadějí může být, že růst ekonomiky a vyšší domácí úspory budou držet dvojitý deficit na uzdě, alespoň jako jeho podíl na HDP. Pokud ne, není tento přiliv kapitálu něco, čemu by měl fandit.
