Nedávno vydalo Světové ekonomické forum (World Economic Forum, WEF) článek s názvem „Žijeme v éře ekonomiky s nulovým součtem“ (We’re living in the age of the zero-sum economy). Zde mimo jiné cituje známého amerického antropologa Davida Graebera, který je toho názoru, že zhruba 30 % současných pracovních pozic je jednoduše „bullsh*t“. Tato pracovní místa přitom nejsou nutná k výrobě skutečně cenných výrobků a služeb, ale vyvstávají z boje o vyšší příjem a status.
Tyto „aktivity s nulovým součtem“ se tedy nijak nepodílejí na zvětšování onoho pověstného koláče, ale ovlivňují pouze to, jakým způsobem bude rozdělen. J. Adair Turner, předseda Institute for New Economic Thinking (INET), který je autorem zmiňovaného textu publikovaného WEF, přitom mezi ně zahrnul řadu standardních povolání, ať už jde o daňové úředníky a účetní, právníky, pracovníky z oblasti reklamy a marketingu. Kapitolou samo o sobě jsou pak obchodníci na finančních trzích.
Proč produktivita neroste rychleji? Vinit můžeme banky
To, že podstatnou část ekonomiky tvoří aktivity s nulovým součtem, je zároveň jedním z vysvětlení, proč růst produktivity ve světě obecně v lepším případě stagnuje a v tom horším klesá. Tento trend je přitom patrný především od propuknutí globální finanční krize v roce 2008. Následující obrázek založený na datech Mezinárodního měnového fondu (International Monetary Fund, IMF) tento stav ilustruje pomocí pětiletého průměru růstu produktivity pro jednotlivé skupiny ekonomik.
Chabě rostoucí produktivita a nízký ekonomický růst ve vyspělých zemích vytváří paradoxní obrázek vzhledem k nesmírnému technologickému rozvoji v posledních letech a desetiletích. Nedávná „studie studií“, která byla letos publikována v časopise Journal of Economic Surveys, přitom v souladu s tím napovídá, že ani v jedné z těch nejpřevratnějších oblastí, a sice v rozvoji internetu, řešení tohoto problému neleží.
Meta-analýza 59 ekonometrických studií, které se zabývaly vztahem mezi informačními a komunikačními technologiemi (IKT) a ekonomickým růstem, resp. růstem produktivity, se soustředila na rozpoznání vlivu efektu u třech kategorií: výpočetní technika (1), mobilní a pevné telefonní spojení (2) a internet (3). Jednotlivé studie přitom pocházely jak z prostředí rozvinutých, tak rozvíjejících se ekonomik.
Které země mají nejvyšší produktivitu práce? V ČR je co zlepšovat
Podle výsledků se však neukázal být výrazný vliv na růst ani u jedné ze zkoumaných kategorií. Zatímco u výpočetní techniky byl zjištěn mírný pozitivní dopad na růst v případě vyspělých zemí, u telefonního spojení byl identifikován velmi malý efekt u obou skupin ekonomik. Nejhůře však dopadl právě internet, u kterého nebyl rozpoznán žádný pozitivní účinek na ekonomický růst či růst produktivity, shrnuje server Phys.org.
Tato zjištění jsou přitom v souladu s tvrzením slavného amerického ekonoma Paula Samuelsona, který se nechal slyšet, že „věk počítačů lze vidět všude, jen ne ve statistikách produktivity“. Tento paradox produktivity otevírá prostor pro otázku zda by miliardy proudící do IKT nemohly být produktivněji investovány jinde. Ba co víc, autoři upozorňují na fenomén tzv. cyberslackingu, kdy zaměstnanci využívají v práci počítač a internet k zábavě či dalším osobním účelům.
Jak přitom uvádí Phys.org, taková prokrastinace může pracovníkům zabrat i tři hodiny pracovní doby denně. Cyberslacking pak produktivitu přirozeně ovlivňuje negativně. Vedle toho lze s odkazem na článek J. Adaira Turnera říct, že i v souvislosti s internetem vzniká značný potenciál pro vznik řady oněch zmiňovaných pracovních aktivit s nulovým součtem. Mezi ty totiž Turner zařadil i kybernetické experty, kteří se snaží potlačit útoky kybernetických zločinců. To je zřejmě prospěšná činnost, nicméně bez internetu by přirozeně nemusela existovat.
Diagnóza financializace: Choroba moderního světa
