Málokterý ze světových ekonomů přitahuje poslední dobou tolik pozornosti jako Raj Chetty, profesor z Harvardu, který teprve letos v létě oslavil 40. narozeniny. Zájem vzbuzuje zejména jeho předmět econ 1152 – používání dat k řešení ekonomických a společenských problémů, který boří zažité stereotypy o úvodních hodinách ekonomie. Kurz vznikl jako paralelní ke klasickému a populárnímu econ 101, který dlouhá léta na Harvardu učil Gregory Mankiw. Za opravdovou ekonomickou hvězdu však lidé Chettyho považují pro jeho vynikající výzkumnou práci, kterou se chystá přenést i do praxe.
Zatímco Mankiw ve svém kurzu a vlastně i učebnici prochází především základní abstraktní koncepty, jako jsou nabídka, poptávka nebo spotřebitelský přebytek, Chetty chce začínající studenty vtáhnout do ekonomie řešením společenskovědních problémů na základě dat. Častěji než nabídka a poptávka se v jeho kurzu objevují pojmy jako nerovnost, vzdělání, diskriminace či mezigenerační mobilita. Obsahem kurzu tak kopíruje vývoj ekonomické disciplíny, ve které poslední roky dominují empirické přístupy ke společenskovědním tématům.
Kdo je vlastně Raj Chetty? Především vynikající ekonom, který svými otázkami a myšlením vhodně reprezentuje vývoj ekonomie – jak nejlépe použít data o světě kolem nás k lepším a efektivnějším vládním politikám. Často ve svém výzkumu přesahuje hranice ekonomie a stává se spíše společenskovědním výzkumníkem se silnou znalostí kvantitativních metod.
Když dodělal Ph.D. na Harvardově univerzitě, přesunul se na západní pobřeží, kde postupně působil na UC Berkeley a Standfordu. Zde však vydržel jen několik let, než ho Harvardova univerzita nalákala zpět s nabídkou založení vlastního výzkumného a policy institutu. Výstavbu nového institutu financovaly i Bill & Melinda Gates Foundation a Chan Zuckerberg Initiative. Není tak výjimkou se dočíst, že Bill Gates byl ochotný nechat Chettymu postavit vlastní institut, jen aby ho přilákal zpět na svoji alma mater v Bostonu.
Chetty svým výzkumem například pomohl pochopit geografickou závislost mezigenerační mobility v USA nebo třeba to, že šance každé další generace mít se lépe, než se měli jejich rodiče, klesá. Zatímco děti narozené v roce 1940 měly 90procentní šanci vydělávat více než jejich rodiče, ty narozené na začátku 80. let už mají jen 50procentní šanci. Chetty se netají tím, že jeho snažení nekončí upozorněním na sociální problémy a umírající americký sen. Jeho nový institut si explicitně klade za cíl přenést společenskovědní poznatky z časopisů do praxe.
Netřeba zdůrazňovat, že Raj je nositelem mnoha ocenění, včetně MacArthur „Genius“ Fellowship nebo velmi prestižní ceny Johna Batese Clarka, jež se uděluje ekonomům do 40 let za výzkum, který posunul vědní disciplínu. Raj Chetty toto ocenění získal ve věku 33 let. Mimochodem, o posunu ekonomie směrem k empirii svědčí i fakt, že letošním vítězem medaile Johna Batese Clarka je Emi Nakamura, profesorka ekonomie z UC Berkeley, která se věnuje empirickým tématům v makroekonomii.
Edvard Glaeser, jeden z předních světových ekonomů (zde záznam z jeho veřejného semináře na CERGE-EI) se nechal slyšet, že není otázkou, zda Raj Chetty dostane Nobelovu cenu, ale kdy ji dostane.
