Turecko na sebe opět strhává světovou pozornost. Příčinou tohoto zájmu je invaze tureckých vojenských jednotek do sousední Sýrie. Snahou tureckého prezidenta Erdogana bylo vytlačit kurdské jednotky dále od svých hranic hlouběji do syrského vnitrozemí. Tento krok se ovšem setkal s výraznou kritikou zahraničí, které nevnímá kurdské milice jako teroristy, ale jako jednu z hlavních sil odpovědných za pád nechvalně proslulého Islámského státu.
Další důležitou postavou příběhu je Donald Trump. Ten bohužel nepřímo umožnil tureckou invazi překotným stažením amerických jednotek ze severu Sýrie, za což sklidil nezvykle silnou kritiku i ze strany amerických republikánů, kteří ve většině případů prezidentovy excesy obhajují. Výsledná situace tak může poškodit Spojené státy v očích spojenců, kteří jistě neradi vidí, že mohou být ponechání napospas osudu poté, co splní svou misi.
Z obavy, že by tento krok mohl ohrozit Trumpovy šance na znovuzvolení, americký prezident změnil názor, invazi odsoudil a na Turecko uvalil sankce. Skutečný dopad těchto sankcí je sice zanedbatelný, Donald Trump však pohrozil, že může tureckou ekonomiku zničit.
Tím se dostáváme k samotnému tureckému hospodářství. To se postupně vzpamatovává z loňské měnové krize, kdy lira vůči dolaru během dvou srpnových týdnů oslabila o více než 40 procent, což představovalo vážný problém pro turecké dlužníky splácející úvěry v cizích měnách. Turecká ekonomika tak i nadále vykazuje záporné meziroční přírůstky.
Situace se od loňska částečně změnila. V důsledku ekonomického propadu výrazně poklesl dovoz do Turecka a běžný účet platební bilance se tak po dlouhém období chronických deficitů dostal do přebytku. Turecká lira by tak měla být oproti loňsku méně náchylná k prudkým oslabením v důsledku úprku krátkodobých zahraničních prostředků.
Jenže nevyzpytatelnost politiky prezidenta Erdogana a hrozící izolace Turecka představuje pro investory výrazné riziko. Například německá automobilka Volkswagen přehodnocuje v důsledku vývoje několika posledních dnů výstavbu dlouho plánovaného tureckého závodu. V případě že by se mělo jednat o začátek dlouhodobějšího trendu odlivu zahraničních investorů, mohl by tento vývoj představovat vážnou překážku na cestě k oživení tureckého hospodářství.
Země půlměsíce se tak po roční odmlce opět střelila do vlastní nohy a nic nenaznačuje tomu, že by jí docházela munice. Nejen ekonomicky, ale bohužel i na životech jsou pak nejvíce ohroženi obyvatelé severní Sýrie, kteří se ocitli v centru dění na geopolitické šachovnici.
