Jakožto základní konflikt kapitalismu je radikálními teoretiky vykreslován boj o vytvořený produkt mezi třídou vlastníků kapitálu a třídou pracujících, mezi příjemci zisků a příjemci mezd, anebo jednoduše mezi bohatými a chudými. Americký miliardář Ray Dalio, který stojí za Bridgewater Associates, jedním z největších hedgeových fondů na světě, však jako by nedávno začal střílet tak trochu do vlastních řad. Zatím tedy jenom slovy, ale zato pěkně ostrými.
Ve svém vyčerpávajícím příspěvku na LinkedIn se známý investiční manažer rozepsal o tom, proč systém, ve kterém žijeme – kapitalismus, zoufale potřebuje reformu. Upozornil zejména na zvyšující se nerovnost v rozložení majetku a distribuci příjmů v americké společnosti, které vytvářejí stále hlubší propast mezi nejbohatšími Američany a „dolními“ 60 procenty.
Zpátky k Marxovi. Kapitalismus jako třídní problém
Rostoucí nerovnost podle Dalia stojí nejen za ekonomickým oslabením Spojených států na globální scéně, ale vede také ke konfliktům, které americkou společnost rozkládají zevnitř. Lidem, kteří se ocitnou v chudobě, prý kapitalismus nenabízí dostatek příležitostí, aby se zní vymanili, ale spíše jim dále hází klacky pod nohy a vytváří „samoposilující spirály“, které dále pečetí jejich nuzné postavení.
„Vznikají a prohlubují se tím rozdíly v příjmech / bohatství / příležitostech, které představují existenciální hrozby pro Spojené státy, protože tyto mezery způsobují ničivé domácí i mezinárodní konflikty a oslabují americké podmínky,“ píše Dailo. Prohlubující se propast mezi bohatými a chudými podle něj například vede k eskalujícím konfliktům mezi liberály a konzervativci. „Ideologická polarita je větší, než kdy byla, a ochota ke kompromisu je naopak nejmenší,“ napsal. Prezidentské volby v roce 2020 tak vidí na „pekelnou bitvu“.
Pro Ameriku má přitom Dalio jasný vzkaz: kapitalismus už nepracuje pro většinu společnosti a zoufale potřebuje reformu. Toto tvrzení dokumentuje například následujícím grafem, který ukazuje, že zatímco „horních“ 40 % si v posledním půlstoletí přišlo na slušný růst reálných příjmů, reálné důchody domácností, které tvoří „dolních“ 60 %, v lepším případě stagnují.
Zpět ke Kuznetsovi: Kapitalismus vs. nerovnost
Dalio, který je známý především pro založení exkluzivního fondu Bridgewater Associates, vyhrazeného zejména majetným investorům, je se svým bohatstvím ve výši 16,9 miliardy dolarů na 66. příčce indexu miliardářů Bloomberg (Bloomberg Billionaire Index), který tvoří žebříček nejbohatších lidí světa, uvádí server CBS News (podle Forbesu je to pak dokonce ještě o něco více, a sice 18,4 miliardy dolarů). Může tedy působit tak trochu paradoxně, že na záležitost nerovnosti poukazuje právě jeden z nejbohatších finančníků světa.
Vždycky však Dalio bohatý nebyl. Jako dítě byl součástí střední třídy a chodil do veřejných škol, popisuje ve svém příspěvku. Na své pohádkové bohatství tak dosáhl především vlastním přičiněním. I proto podle něj není problémem jen majetková a příjmová nerovnost jako taková, ale zejména nerovnost v příležitostech, která velkým dílem přispívá k jejich vzniku.
K tomuto tématu pak „self-made“ miliardář Dailo přikládá zajímavý graf, z kterého je patrné, že stále méně potomků dokáže vydělat více, než na kolik si přišli jejich rodiče. To naznačuje na strmě klesající mobilitu v rámci americké společnosti.
Aby tedy nejen bohatí žili onen pověstný americký sen, ale mohli jej budovat i ti chudí, je zapotřebí zajistit všem rovný přístup ke zdrojům v klíčových životních oblastech. „Jsem přesvědčen, že rovnost příležitostí k základní péči, dobrému vzdělání a zaměstnání je to, co je spravedlivé a zároveň nejlepší pro náš kolektivní blahobyt,“ myslí si Dalio.
„Disponovat těmito věcmi a vybudovat na nich skvělý život, to je to, co bylo míněno žitím amerického snu,“ dodal investiční manažer. Na druhou stranu je však daleko od toho, aby jako lék doporučoval socialismus, který má zase svoje nedostatky. „Problém je to, že kapitalisté obvykle nevědí, jak dobře rozdělit koláč, a socialisté zase obvykle nevědí, jak zajistit uspokojivý růst,“ říká Dalio. Společnost se tedy musí snažit vzít si z obou systémů to nejlepší.
