Hrozba robotů, kteří nám seberou práci, stále je, a ještě dlouho bude, vděčným tématem. Například podle nedávné analýzy Světové organizace práce (International Labour Organization, ILO) by se měli bát zejména pracovníci v relativně chudších jihoasijských ekonomikách.
Právě jejich místa, pro které jsou typické nízké mzdy a nízké požadavky na kvalifikaci, prý roboti zvládnou brzy nahradit. Dohromady zhruba 137 milionů lidí v Kambodže, Indonésii, Thajsku, Vietnamu a na Filipínách, což je asi 56 % tamní pracovní síly, by podle zástupců ILO mělo v následujících dvou desetiletích přijít o svou současnou práci.
Jsou to totiž právě rutinní činnosti s jasně vymezenými úkoly, které by roboti měli zvládnout stejně dobře, a možná i lépe, než samotní lidé. Nicméně, co když nás umělá inteligence dokáže překonat i v tom, co bychom nyní zařadili do tzv. měkkých dovedností? I v době, kdy slyšíte slovo automatizace a robotizace na každém kroku, je vaším šéfem patrně ještě pořád člověk. To se však brzy může změnit.
Alespoň podle Tomase Chamorro-Premuzica, profesora podnikatelské psychologie z University College London, který se rozepsal pro The Guardian. „Leadership“, nebo také česky vedení či vůdcovství, pro něj neznamená zodpovědnost za druhé lidi, ale mechanismus, který skupině umožňuje fungovat lépe. Jde o proces ovlivňování, díky kterému skupina pracuje lépe než v případě, že by každý „kopal sám za sebe“.
Pokud přitom umíme popsat podstatu leadershipu, pak je jen krůček k tomu vložit ji do algoritmu. Přes sto let akademického výzkumu umožnilo identifikovat jeho klíčové složky a nyní je s poměrně vysokou přesností možné předpovědět, zda se někdo stane vedoucím a jak dobře si tým s takovým vůdcem povede. A jakmile dokážeme dekódovat jev, který tyto složky rozloží do jejich základních komponent, je možné vedení automatizovat, píše Chamorro-Premuzica.
Roboti jako „příliš nebezpeční“ novináři – https://t.co/5I09iNDDcb https://t.co/7IP300CuMv prostřednictvím @roklen24 #Robot #ArtificialIntelligence pic.twitter.com/zHwzVuBxaM
— Roklen24.cz (@roklen24) 26. února 2019
V souvislosti s tím článek cituje kybernetického a robotického guru Norberta Wienera, který poznamenal, že „pokud něco dokážeme udělat jasným a srozumitelným způsobem, můžeme to udělat strojově“. Šéf-robot by pak dokonce mohl být lepším šéfem než ten lidský, minimálně v některých ohledech, myslí si Chamorro-Premuzica. Na rozdíl od lidských vůdců by se totiž dobře naprogramovaný robot zaměřil na posílení zájmu svého týmu, a to bez ohledu na své vlastní.
Samozřejmě na druhou stranu platí, že robotický šéf nebude schopen replikovat lidskou intuici, nicméně dle Chamorra-Premuzica neexistuje žádný skutečný důkaz, že intuice – pocity o faktech – činí vůdce lepším. Naopak, když intuice není založená na datech, může vytvářet toxické myšlenky a nežádoucí chování, jako jsou předsudky, nevědomá zaujatost či diskriminace. Robotický vůdce by tak pracoval nejen bez ohledu na své zájmy, ale i bez předpojatosti k různým skupinám zaměstnanců. S tím by nicméně nesouhlasili autoři studie z Cardiff University a MIT, která naopak naznačuje, že tyto „lidské“ neduhy se umělá inteligence zvládne velmi rychle naučit také.
Další věc, kterou Chamorro-Premuzica zmiňuje ve prospěch robotických šéfů, je to, že zatímco lidé dosahují svého intelektuálního vrcholu kolem 30 let, umělá inteligence se může učit i nadále, a stávat se tak stále lepší, chytřejší a rychlejší. A koneckonců, například mnoha Britům by práce pod vedením robota nevadila. V průzkumu, který cituje server Forbes, dokonce 52 % dotázaných britských pracovníků odpovědělo, že by byli rádi, kdyby mohli pracovat pro šéfa-robota.
Robot rasista. Naučí se od nás umělá inteligence i to nejhorší?
