Nafouklý rudý drak aneb Za pár let ekonomikou číslo jedna, ale jen papírově

Po rozpadu Sovětského svazu zůstaly Spojené státy jedinou ze supervelmocí vzešlých z druhé světové války. Svou dominantní pozici si udržely dodnes a s téměř čtvrtinovým podílem na tvorbě globálního HDP jsou dosud největší ekonomikou světa. Avšak nemusí tomu být napořád; americká nadvláda by naopak mohla skončit už za pár let. Na paty jí totiž šlape dravá asijská konkurence.

Zatímco USA jsou často kritizovány za postupnou deindustrializaci, jakož i za úpadek svobodného trhu, který byl vždy jejich symbolem, velké asijské ekonomiky, jako je Indie, Indonésie nebo Čína, se těší dynamickému hospodářskému růstu. Nicméně ještě nedávno byla hlavním rivalem Spojených států země, která je dnes dávána za odstrašující případ, pokud se hovoří o sekulární stagnaci.

Ještě v roce 1995 se zdálo, že Japonsko dožene Spojené státy jakožto největší světovou ekonomiku jen pár let po začátku tisíciletí, ilustruje prostřednictvím následujícího grafu David Fickling na stránkách Bloomberg. Tamní uměle vytvořený boom však ještě v 90. letech vzal za své. Japonsko vstoupilo do své „ztracené dekády“ a o pozici jedničky světového hospodářství si tak mohlo nechat jen zdát.

V roli hlavní hrozby pro USA coby globálního ekonomického lídra Japonsko brzy nahradil jiný asijský gigant, a sice Čína. Její HDP ovšem v současné době tvoří pouze kolem 15 % toho světového, což je oproti téměř 25% podílu americké ekonomiky o poznání méně.

Největší ekonomiky světa. Jaký je jejich podíl v globálním měřítku?

Nicméně mnoho ekonomů už dlouho věří, že několikanásobně vyšší růst v Číně oproti Spojeným státům na poli globální ekonomiky značně zamíchá kartami, a to už v dohledné době. Například podle odhadu učiněného v roce 2010 bankou Standard Chartered by Čína měla dohnat USA už příští rok, přičemž v roce 2030 by čínská ekonomika měla být dokonce dvakrát větší než ta americká.

Skromnější predikce pochází z roku 2014 od IHS Markit Economics, podle které by čínské HDP mělo převýšit to americké v roce 2024. David Fickling pak ve svém článku demonstruje několik různých předpovědí v závislosti na tom, jak rychle obě ekonomiky v blízké budoucnosti porostou. Pokud by čínská ekonomika rostla tempem 8 % ročně a Spojené státy tempem 1,8 %, což je odhad vycházející z dosavadního desetiletého průměru, pak by Čína dohnala USA v roce 2023.

Nicméně v loňském roce byl růst čínské ekonomiky pouze 6,6 %, což je nejméně od roku 1990, současně i samotná čínská vláda na jaře letošního roku ohlásila, že plánuje pomalejší růst než v předchozích letech, konkrétně mezi 6 až 6,5 %. Pokud pak počítáme s reálnější hodnotou čínského růstu ve výši 6 %, velikost obou ekonomik by se měla vyrovnat kolem roku 2025.

Konzumerismus na vzestupu. Číňané utrácejí jako šílení

Silné stránky Číny tkví zejména v obrovské armádě obyvatelstva v pracujícím věku, která je nyní pětkrát vyšší než ta americká, jakož i v rychlejším růstu souhrnné produktivity faktorů, která vyjadřuje růst technologií, ukazuje na grafech Fickling.

Nicméně ani čínská ekonomika není bez chyby; je jí vyčítáno především vysoké zadlužení, podle některých statistik sahající až k 300 % HDP. To lze chápat jako určitou daň rychlý hospodářský růst, zároveň je však výrazem určitých specifických problémů čínské ekonomiky, které souvisí s neefektivností tamních státních podniků.

Navíc před pár měsíci přišli vědci z Hongkongské a Chicagské univerzity se zprávou, že Čína v letech 2008 až 2016 výši svého HDP uměle přifukovala, jelikož každý rok reportovala v průměru o 1,7 % vyšší růst. V důsledku toho by tak čínská ekonomika měla být reálně o celých 12 % menší, než tvrdí oficiální statistiky. Je tedy možné, že za pár let se sice Čína bude pyšnit největší ekonomikou světa, nicméně pravda to bude pouze „papírově“.

Obávaný čínský dluh v grafech: Kde se skrývá problém?

Newsletter