Jedním z nejdůležitějších témat diskuze o veřejných financí je, či by mělo být, zdanění velký korporací. Není tajemstvím, že velké nadnárodní společnosti často přistupují k daňové optimalizaci, díky které na daních ušetří jednotky až desítky procent. Jen málokdo však chápe rozsah takových operací.
Torslov, Wier a Zucman, výzkumníci z Univerzity v Kodani a z UC Berkeley, uvádí příklad z roku 2016, kdy Google Alphabet vykázal příjmy téměř 20 miliard dolarů na Bermudách. Důvod pravděpodobně nebude, že by na tomto malém ostrově v Atlantiku, kde podle posledního odhadu žije 65 tisíc lidí, měl Google velké množství zaměstnanců nebo majetku, ale že daň z příjmu právnických osob je zde 0 %.
Autoři odhadují, že v roce 2015 bylo zhruba 40 % mezinárodního zisku nadnárodních společností „zaparkovaných“ v zemích klasifikovaných jako daňové ráje. Jednou z možností, jak identifikovat, které země fungují jako daňové ráje, je, zda nepřiměřeně přitahují ziskový zahraniční kapitál. Při porovnání ziskovosti domácích a zahraničních firem v jednotlivých zemích, měřené ziskem na jednoho zaměstnance, je patrné, že ziskovost domácích firem je zhruba stejná ve všech zemích světa. Naopak ziskovost zahraničních firem je vysoce různorodá. Největší ziskovost (v řádek stovek procent) vykazují zahraniční firmy v zemích, jako je například Irsko, Lucembursko nebo Švýcarsko. Nutno zdůraznit, že domácí firmy nikde, tedy ani v těchto zemích, nevykazují ani vzdáleně podobná čísla. Lze tedy jednoduše identifikovat země, které přitahují nepřiměřeně ziskový kapitálu nadnárodních společností.
Ke statistikám a psanému slovu v posledních dnech přibila i webová stránka https://missingprofits.world/, která přidává grafické zobrazení zemí-vítězů a zemí-poražených v podobě mapy světa. Na první pohled je patrné, že daňové ráje jsou převážně malé země, často ostrovy, zatímco nejvíce na přesouvání zisků tratí především velké evropské země, jako je Francie, Německo či Velká Británie.
Výzkumu daňových rájů a zdanění nadnárodních korporací se věnují i dva čeští ekonomové Petr Janský a Miroslav Palanský z Univerzity Karlovy. Ve svém nedávném článku odhadují, že každý rok nadnárodní firmy přesunou zisky v hodnotě kolem 420 miliard dolarů ze 79 zemí s vysokou mírou zdanění. Národní rozpočty tak přichází o příjmy, které nahrazují výběrem daní od subjektů, kterým se velké daňové operace nevyplatí.
Čeští ekonomové dále vysvětlují, že existují tři hlavní kanály, kterými lze přesouvat daňovou povinnost do zemí s nízkým zdaněním: (i) debt shiftinglocation of intangibles (iii) strategic tranfer pricing. K pochopení, jak takový systém funguje, je dobré si představit dvě společnosti A a B. Společnost A sídlí v zemi s vysokým zdaněním, zatímco společnost B, plně vlastněná společností A, sídlí například na Bermudách, tedy v oblasti s nulovou daňovou sazbou. V prvním případě, debt shifting, si společnost A půjčí od společnosti B peníze (i kdyby je nepotřebovala) a vrátí půjčku i s úroky. Zaplacené úroky jsou daňově uznatelné náklady, které snižují zisk, a tedy i daňové povinnosti společnosti A, a zvyšují zisk společnosti B, která však sídlí v daňovém ráji a s daňovou sazbou 0 %.
V druhém případě, location of intangibles, společnost A přesune nehmotný majetek (patenty, obchodní značku atp.) na společnost B a následně jí za to platí. A konečně, pokud společnosti A a B spolu obchodují, vzniká riziko, že si navzájem budou účtovat ceny, které by při obchodování s jinou společností nebyly možné. Tím lze opětovně přesunout zisk společnosti A na společnost B a vyhnout se povinnosti platit daň z příjmu právnických osob.
Řešení problému převádění zisků do daňových rájů není jednoduché. Především proto, že bez široké mezinárodní spolupráce a podpory zemí a institucí po celém světě bude i nadále pro nadnárodní firmy výhodné přesouvat zisky a vyhýbat se tak zdanění.
Tento článek má pouze informativní charakter.
