Ačkoliv standardní ekonomie se zaměřuje zejména na mechanismus, jakým mohou centrální banky nastavením svých sazeb ovlivnit inflaci, případně výstup ekonomiky, jiní ekonomové upozorňují na to, že měnová politika má významné redistribuční účinky. Například postkeynesovská ekonomie, ač je značně skeptická ohledně schopnosti centrální banky řídit vývoj monetárních a úvěrových veličin, spatřuje v nastavení úrokových sazeb jakýsi podpůrný důchodový nástroj k cílům fiskální politiky.
A jelikož se zdá, že vysoké úroky jsou výhodné pro vlastníky kapitálu (a analogicky znevýhodňují prostou pracovní sílu, která žádná aktiva nevlastní), navrhují někteří postkeynesovští autoři udržovat úrokové sazby co nejnižší. Nicméně v opozici s tím, ukazují Cristiano Cantore, Filippo Ferroni a Miguel León-Ledesma, že v některých ohledech může růst úrokových sazeb centrální banky působit tak trochu opačně.
Nerovnost? Viňte centrální bankovnictví
Ekonomové se ve svém příspěvku na serveru VoxEU.org konkrétně zaměřují na to, jak (neočekávané) navýšení úrokových sazeb ze strany centrální banky ovlivňuje podíl mezd a dalších pracovních důchodů na domácím důchodu, který budeme dále nazývat podíl práce. Analogicky se pak zabývají i tím, jaký je efekt na podíl zisků a kapitálových důchodů na domácím důchodu, tj. podíl kapitálu.
Historická data z pěti rozvinutých ekonomických oblastí (Austrálie, Kanada, eurozóna, USA a Velká Británie) od 80. let přitom hovoří tak, že nečekané zvýšení úrokové sazby centrální banky je spojeno s dočasným růstem podílu práce a analogicky s poklesem podílu kapitálu. Obrázek ukazuje ekonometrický odhad růstu podílu práce v jednotlivých oblastech (modrá linie vyjadřuje medián, šedá plocha pak intervaly spolehlivosti), který je vyvolaný růstem krátkodobé nominální úrokové sazby o 1 %.
Kdy (ne)reagovat? Nejistota mění paradigma měnové politiky
Podle autorů přitom vysvětlení leží v rigiditách na trhu práce, které způsobují, že v případě zpřísnění měnových podmínek, které způsobí utlumení poptávky, neklesá zaměstnanost tak rychle, jak by měla. Zaměstnanost klesá pomaleji než celkový výstup, což fakticky ústí v pokles produktivity práce (grafy vpravo). Nominální mzdová rigidita pak vysvětluje, proč nominální mzdy klesají relativně méně oproti produktivitě. Tím spíše to pak platí o reálných mzdách, jejichž pokles může být ještě zpomalován poklesem cenové hladiny (grafy vlevo).
Data tedy ukázala, že v důsledku zvýšení krátkodobé úrokové sazby klesá produktivita práce rychleji než reálné mzdy, což relativně zvýhodňuje pracovníky. Jinými slovy dochází k růstu podílu práce a analogicky k poklesu podílu kapitálu. Jak lze ovšem vysledovat na obrázcích, tyto efekty způsobené změnou měnové politiky ze strany centrální banky jsou spíše dočasné než trvalé.
