Jen málo ekonomických pojmů se stalo tak notoricky známých a nezvratně spojených nejen se jménem svého autora, ale také s charakteristicky optimistickým náhledem na fungování ekonomiky ponechané napospas fungování tržních sil. Neviditelná ruka Adama Smithe, která dokáže sladit tisíce často protichůdných individuálních zájmů tak, aby sloužily zájmům společnosti, a to bez nutnosti vnějších (státních) zásahů, je součástí slovníku každého ekonoma, a především pak nezbytnou součástí slovníku ekonoma, který je obhájcem volných trhů.
Nicméně vědci z Michigan State University nedávno přišli s kontroverzní myšlenkou, a sice, že tím, co řídí trhy, není neviditelná ruka, ale něco docela odlišného. A to něco přitom nemá s tržní harmonií asociovanou spolu se Smithovou myšlenkou fungování ekonomiky nic společného. Namísto neviditelné ruky postavili autoři nové teorie do role klíčového hybatele ekonomických vztahů „narušitele“ (disruptor). A tím tak celý Smithův koncept obrátili na hlavu, popisuje trefně server Market Business News.
Pojem narušitele zase může asociovat určitou inovaci či obecně šok spojený s technologickým pokrokem. To však autoři na mysli neměli. Jejich úvaha stejně jako ta Smithova začíná u individuální směny, kde si mezi sebou dva jednotlivci dohadují podmínky obchodu. Oním narušitelem je pak třetí strana, která vstoupí mezi tyto dva subjekty.
Neviditelná ruka trhu? Sobci vydělávají méně peněz a mají méně dětí
Když se dvě strany zapojí do obchodního vztahu, znamená to koordinaci. Jedna strana poskytuje zboží nebo služby druhé straně, přičemž to dělá za určitou cenu. Podle klasického volnotržního pohledu na věc by bylo vše v pořádku; jde o cenu, která vznikla vzájemnou dohodou obou stran, ergo je to ta „správná tržní cena“.
Kenneth Frank, jeden z autorů „narušitelské teorie“, je však přesvědčen, že ani v obchodních vztazích se lidé nedokáží oprostit od neekonomických motivů; „Tento druh obchodování je v souladu se sociologickou teorií, kterou nazýváme„ zakořeněním“ (embeddedness),“ říká Frank. „Ta naznačuje, že hospodářská aktivita je omezena neekonomickými faktory,“ dodal profesor sociologie z Michigan State University.
Stav „zakořenění“ znamená, že mezi oběma stranami obchodního vztahu vzniká důvěra a loajalita. Ty posléze vedou k tomu, že se tyto subjekty navzájem zvýhodňují před jinými. Tyto podmínky obchodování se tak již odchylují od „běžných“ tržních podmínek, na které na trhu může dosáhnout „běžný“ subjekt.
Kdy (ne)reagovat? Nejistota mění paradigma měnové politiky – https://t.co/5I09iNDDcb https://t.co/Rx72hWHDKk prostřednictvím @roklen24 #monetarypolicy pic.twitter.com/XrqheTXj8S
— Roklen24.cz (@roklen24) 27. března 2019
Zde Frank naznačuje možnost, že takříkajíc „ujede vlak“ a bude docházet ke stále většímu vzdalování se od běžných podmínek trhu. „Co je důvodem pro to, aby se zvýhodňování stále nezvyšovalo a nezvětšovalo, a nenastávalo tak stále větší odchýlení od tržního průměru?“ Odpovědí je narušitel.
Právě onen narušitel v podobě třetí strany, která vstoupí do obchodního vztahu mezi ony dva subjekty, tento proces zvrátí. „Tato třetí strana může mít konkurenční nabídku a ohrožovat stanovení cen, na kterém se obě původní strany podílely,“ vysvětluje Geoffrey Booth, druhý z autorů. Tato lepší nabídka, pokud převýší výhody důvěry a loajality, zastaví odchylování a nastolí novou rovnováhu.
„Nakonec jeden z těchto dvou lidí zpochybní ceny, za které obchodují,“ dodal znovu Frank. Takto tedy nová teorie popisuje proces konkurence nikoli jako nalézání harmonie a souladu, ale jako narušování existujících podmínek. Pokud by tomu tak nebylo, a lidé by zůstávali v loajálních obchodních vztazích, „ceny by se mohly pokřivit,“ myslí si sociolog. Zde přichází role narušitele v podobě třetí strany, která je udrží na „tržní úrovni“.
Neviditelná ruka trhu funguje. Spotřebitelé trestají neetické firmy
