Komentář Wallera z Fedu podpořil růst amerických výnosů a dolar. Kurz zpevnil pod 1,0800 za euro. Rostoucí evropské i americké výnosy negativem pro měny regionu. Koruna ve ztrátě nad 25,30 za euro.

Centrální banka má inflaci pod kontrolou

Listopadová spotřebitelská inflace, která svou hodnotou 3,1 % vystoupila nepatrně nad horní hranici tolerančního pásma cíle ČNB, vzbudila v některých kruzích neklid, dalo by se říci přímo rozruch. Někteří komentátoři začali přicházet s názorem, že ČNB přestala mít věci pod kontrolou a současná zvýšená inflace je toho jasným důkazem. S tímto pohledem nelze souhlasit. Shrňme si nejprve několik základních faktů.

Za prvé v případě České republiky nemůžeme vůbec hovořit o nějakém dlouhodobě vysokoinflačním prostředí. Ohlédneme-li se pár let zpět, meziroční inflace od roku 2016 do současnosti činí v průměru 2 %, od roku 2015 pak dokonce jen 1,6 %. To samo o sobě ukazuje na velmi přesné a nevychýlené plnění 2% cíle ČNB. Tomu odpovídá i to, že období, kdy byla inflace mimo výše uvedené toleranční pásmo, jsou v posledních letech velmi vzácná. Pod dolní hranicí tolerančního pásma (tedy pod 1 %) byla inflace naposledy koncem roku 2016. A směrem vzhůru (tedy nad 3 %) z tolerančního pásma inflace vybočovala před ještě mnohem delší řádkou let, naposledy v roce 2012. Jinak řečeno, za celou více než 20letou historii cílování inflace (od roku 1998) nebylo delšího období, kdy inflace setrvávala bez přerušení v  tolerančním pásmu cíle, než tomu bylo v uplynulých sedmi letech (viz graf). Připomínám, že momentálně je inflace nad tolerančním pásmem o pouhou jednu desetinu procentního bodu, což skutečně není nic fatálního. Tolik tedy pokud jde o zhodnocení delší časové perspektivy, resp. o střízlivé vyjádření ke zdánlivé palčivosti problému.

Za druhé si myslím, že by pozorovaný vývoj inflace v posledních měsících neměl být pro žádného ekonomického komentátora či finančního analytika překvapením. Posledních několik prognóz ČNB i výhledů z dílny jiných institucí totiž dočasné zvýšení inflace na přelomu let 2019 a 2020 předpovídalo. Oproti prognóze ČNB bylo tempo listopadového cenového růstu vyšší o pouhé dvě desetiny procentního bodu, čili opět nic světoborného. Různé analytické týmy se přitom poměrně vzácně shodují také v tom, co je příčinou aktuálně zrychleného růstu cen. Ten totiž není výsledkem působení nějakého abstraktního domácího inflačního klimatu, a tím méně pak důkazem nesprávné či neefektivní měnové politiky ČNB. Současná zvýšená cenová dynamika je odrazem naprosto hmatatelných faktorů, jejichž společným jmenovatelem je zejména dlouhodobý, byť v poslední době zpomalující, růst domácí ekonomiky. Ten se projevuje v přetrvávajícím napětí na trhu práce, rekordně nízké nezaměstnanosti, stále velmi svižném růstu mezd a zvyšování spotřeby českých domácností. Cenovou dynamiku v roce 2019 zesiluje také mimořádně rychlý růst cen elektřiny, plynu a tepla, který je odezvou na předchozí výrazné zvýšení světových cen energetických surovin. K vysoké inflaci pak v uplynulém roce v neposlední řadě přispíval také rychlý růst cen potravin, ve kterém se mimo jiné stále projevuje špatná úroda některých potravinářských komodit (zejména obilí, zeleniny a ovoce) v posledních dvou letech vlivem horkého a suchého počasí během vegetačního období. Čili v posledních dvou případech jsou to nabídkové či nákladové inflační vlivy, které mají pramalou souvislost s nastavením domácí měnové politiky.

ČNB je navíc toho názoru, že fundamentální domácí inflační tlaky již začaly polevovat. A v dalších čtvrtletích se budou dále postupně zmírňovat v návaznosti na zvolňující dynamiku mezd a opětovně zrychlující růst produktivity práce. Ve stejném směru bude působit protiinflační vliv dovozních cen odrážející utlumenou zahraniční cenovou dynamiku a pozvolné posilování kurzu koruny. Pokles domácí inflace bude v letošním roce naopak brzděn dopady změn nepřímých daní. Aktuálně rychlý růst regulovaných cen a cen potravin v následujících měsících postupně odezní. V průběhu letošního roku se tak bude inflace postupně snižovat a na přelomu let 2020 a 2021 se přiblíží ke 2 %. K tomu přispěje i stále pevné ukotvení inflačních očekávání v blízkosti cíle ČNB, stejně jako další mírné zpřísnění domácích měnových podmínek cestou zmíněného pozvolného posilování koruny a případného dalšího zvýšení měnověpolitických úrokových sazeb.

V této souvislosti si je třeba uvědomit, že ČNB a s ní celá česká ekonomika si vlastně „užívají“ starosti dobrých časů. Některé zahraniční centrální banky nám naši situaci tak trochu závidějí, neboť ony mnohdy bohužel zatím stále bojují s tím, jak inflaci a inflační očekávání zvýšit na úroveň svých cílů a tím do bezpečné vzdálenosti od pásma zhoubné deflace. Například ECB musela v této souvislosti nedávno opět přikročit k použití nekonvenčního měnového nástroje, když obnovila svůj program nákupu aktiv a současně snížila svou momentálně hlavní měnověpolitickou úrokovou sazbu ještě hlouběji do záporných hodnot (na -0,5 %). V podobném stadiu vývoje byla česká ekonomika a měnová politika ČNB naposledy v období kurzového závazku před několika lety. Mimochodem, určité kontrolované mírné přestřelování 2% inflačního cíle bylo vědomou součástí strategie hladkého ukončení kurzového závazku a následného plynulého opuštění nulové dolní hranice úrokových sazeb. Za dokonalé zvládnutí tohoto manévru převzal J. Rusnok ocenění jako Guvernér centrální banky pro střední a východní Evropu pro rok 2017, které mu začátkem loňského roku udělil Global Markets, oficiální časopis Výročního zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky.

Můžeme tedy všechny uklidnit. ČNB má inflaci pod kontrolou, transmise jejích měnověpolitických (ale i makroobezřetnostních) nástrojů do ekonomiky funguje do velké míry podle očekávání. Díky našim minulým krokům jsme ve velmi komfortní situaci a nastavení měnové politiky lze operativně upravovat jedním či druhým směrem podle aktuální situace doma i v zahraničí. Samozřejmě, že je vývoj zejména delšího konce domácí výnosové křivky pod určitým vlivem situace ve světové ekonomice a na globálních finančních trzích. Tak tomu ale bylo ostatně vždy a poslední vývoj tuzemských klientských úrokových sazeb není pro ČNB žádným nepřekonatelným problémem. Je pouze odrazem skutečnosti, že se nacházíme – a svou měnovou politiku provádíme – v malé otevřené ekonomice. Nezávislá úroková politika a plovoucí kurz koruny dokázaly České národní bance zpravidla vždy zajistit adekvátní nastavení domácích měnových podmínek a plnit tak efektivním způsobem stabilizační roli v souladu s jejím mandátem a tím, co se od ní všeobecně očekává. Bezesporu tak tomu bude i v nadcházejícím roce.

 

Newsletter