Vyspělý svět už je nyní dost bohatý na to, aby si mohl dovolit probírat a řešit otázky nerovnosti. Ta však existuje nejen mezi lidmi jakožto jednotlivci, ale i mezi samotnými státy a národy; tedy mezi oněmi rozvinutými ekonomikami na straně jedné a těmi rozvojovými na straně druhé. Nejen z ekologických kruhů přitom čím dál častěji přicházejí varování, že tyto disparity by mohla ještě prohloubit klimatická změna.
Za globální oteplování lidstvo draze zaplatí, ať už za něj může, či nikoliv, naznačuje celá řada strašidelných odhadů. Například výzkum United Nations University citovaný agenturou Reuters, který jakožto souhrn šesti článků ohledně ekonomických a zdravotních dopadů klimatické změny publikoval Asian Pacific Journal of Public Health, upozorňuje, že do roku 2030 by teplota v některých regionech světa mohla stoupnout natolik, že už zde nebude možné pracovat.
Too hot to work: Globální oteplování jako ekonomická katastrofa
To by s sebou přirozeně přineslo ohromné ekonomické náklady, které byly globálně odhadnuty na 2 biliony dolarů, plynoucí z odhadnuté ztráty až 20 % pracovních hodin. Ovšem tyto náklady nebudou napříč světem rozmístěny rovnoměrně; nejvíce dopadnou na ty ekonomiky, které se nacházejí v nejteplejších regionech světa, jako je Afrika, Jižní Asie a Střední Amerika. To jsou přitom shodou okolností právě ony již nyní relativně nejchudší země.
Nicméně zatímco řada vědců varuje před tím, že klimatická změna bude mít za následek eskalaci globální nerovnosti, analýza publikovaná letos na jaře v Proceedings of the National Academy of Sciences ukazuje, že už se to ve skutečnosti děje, a to pěknou řádku let. Konkrétně mezi léty 1961 a 2010 srazily zvyšující se teploty hrubý domácí produkt na hlavu v rámci nejchudších zemí světa o 17 až 31 %, spočítali autoři.
Tento efekt přitom způsobil, že globální nerovnost mezi chudými a bohatými zeměmi se za sledovanou periodu zvýšila o 25 %. Jinými slovy, ve světě bez postupující klimatické změny by nerovnost mezi nejvyspělejšími ekonomikami světa a těmi, které stojí na opačné straně žebříčku, byla o čtvrtinu nižší, než je v současné době, parafrázuje výsledky studie server MIT Technology Review.
Nedostatek zdrojů a nárůst cen komodit. Pomůže cirkulární ekonomika? – https://t.co/5I09iNDDcb https://t.co/ypEqvMyhu2 prostřednictvím @roklen24 #CircularEconomy pic.twitter.com/rswy6wsSZK
— Roklen24.cz (@roklen24) 22. června 2019
To je přitom důsledek vzestupu průměrné globální teploty o „pouhý“ 1 stupeň Celsia. Ani pro další období pak vyhlídky nejsou nijak růžové; do roku 2030 lze očekávat nárůst teplot v průměru o 1,5 stupňů Celsia, do konce století pak o více než 4 stupně Celsia, cituje odhady Organizace spojených národů (OSN) MIT Technology Review.
Vědci tedy předpovídají, že klimatická změna bude rozdíly mezi bohatými a chudými regiony světa dále eskalovat. Paradoxní je pak podle autorů zejména to, že země, na které globální oteplování dopadá nejtvrději, vypouštějí do ovzduší nejméně oxidu uhličitého, který je považován za jednu z hlavních příčin nárůstu teplot.
V návaznosti na to pak tito vědci dokonce tvrdí, že nejbohatší země tímto způsobem na chudých státech, které jsou zodpovědné za menší množství emisí, vlastně vydělávají. Studie například uvádí, že Norsko má díky produkovaným emisím o 34 % vyšší HDP na hlavu, než by mělo ve světě, kde by je vypouštět nemohlo, zatímco indické HDP na hlavu snížil související nárůst teplot o 31 %.
Klimatická změna je sexistická. Podle vědců i podle Clintonové
