Firma zrušila dividendu. Důvod k panice či radosti?

Nová dekáda nám začala velmi divoce. Během prvního čtvrtletí jsme již stihli zažít největší pandemii za posledních několik desetiletí a dramatický propad akciových indexů (největší propad v prvním čtvrtletí roku v historii). V následujícím čtvrtletí nás pravděpodobně čeká rekordní tempo růstu nezaměstnanosti a rekordní pokles HDP. To vše snad brzy vystřídá rychlý růst ekonomické aktivity a cen akcií. Celý tento proces se v cyklech opakuje a pro většinu není žádným překvapením. Naopak, tuto cykličnost vítáme jak v běžném, tak v investičním životě, abychom se mohli poučit z chyb a dále se zlepšovat. O to více mě překvapila jedna kuriozita, které věnuji tento článek.

Jako reakci na krizi a nejistotu firmy vydávají prohlášení o očekávaném poklesu tržeb a ziskovosti, ruší výhledy pro rok 2020 a řada z nich ruší dividendu. Právě zrušení dividendy, které dle mého názoru vyvolává u investorů neopodstatněnou míru paniky, je kuriozita, která mě zaujala. Kladu si otázku, proč firmy, které ruší dividendu, dostávají na trhu krátkodobě větší zásah než ty, které se ji snaží udržet. Vedení každé společnosti má za úkol firmu řídit s péčí řádného hospodáře a rozhodovat o alokaci kapitálu, jak nejlépe uzná za vhodné. Pokud je firma ve vyspělé fázi a generuje volnou hotovost, má vedení v podstatě 4 možnosti, jak s ní naložit. Buď může vyplatit zisk jako dividendu akcionářům, nechat si hotovost, skupovat vlastní akcie anebo investovat do rozvoje podniku (ať už do organického růstu nebo skrze akvizice).

K první možnosti, tedy výplatě dividendy, by se vedení společnosti nemělo uchylovat automaticky nebo na základě tlaku akcionářů. Dle mého názoru je dividenda vhodná pouze v případě, že neexistují zajímavé příležitosti reinvestovat kapitál do rozvoje podniku nebo podnik generuje takové množství hotovosti, že dividenda je dodatkem k ostatním možnostem. Postavit na výplatě dividendy své renomé na akciovém trhu je podle mě špatný krok. Příkladem mohou být firmy z energetického nebo telekomunikačního sektoru, které jsou schopné se kvůli udržení nebo zvýšení dividendy zadlužit. Často výše dividendy nereflektuje ani výsledek hospodaření v daném roce. Toto nepovažuji za péči řádného hospodáře.

Druhá možnost, kumulace hotovosti, je často předmětem vášnivých sporů a má své pro a proti. Na jednu stranu je fakt, že by firma neměla zbytečně zadržovat hotovost, protože ta generuje přinejlepším výnos na úrovni státních dluhopisů. Na druhou stranu v jistých časech může být hotovost žádoucí, ať už v případě ekonomického poklesu, kdy slouží jako polštář anebo jako nástroj k akvizici jiného podniku ve správný čas. Ekonomická hodnota hotovosti (její opcionalita) tak kolísá mnohem více, než by se mohlo zdát. Příkladem firmy, která často kumuluje hotovost na realizaci příležitostí, budiž Buffetova Berkshire Hathaway. U většiny veřejně obchodovaných firem je však velmi těžké nadstandardní pozici v hotovosti obhájit. Často se vedení společnosti stává terčem útoku aktivistických akcionářů nebo poradních orgánů, aby s hotovostí naložili dle jejich představ. Volnější ruku v tomto mají společnosti s akcionářem, který má majoritu na hlasovacích právech.

Zpětný odkup vlastních akcií je forma investičního rozhodnutí. Firmy by se k ní měly uchylovat jen v případě, že tržní hodnota společnosti je nižší, než je její vnitřní hodnota. Tato úvaha se opírá o vytvoření subjektivního názoru na vnitřní hodnotu a také bývá předmětem sporů. V poslední době se navíc staly zpětné odkupy velmi populárním nástrojem a vedení firem je začalo spíše zneužívat, než aby je stavělo na racionálních úvahách. Příkladem budiž americká těžební společnost Devon Energy, která si v roce 2016 šla pro kapitál na burzu, když propadla cena ropy, aby unikla platební neschopnosti. Po návratu ceny ropy na vyšší úrovně se vedení společnosti utrhlo ze řetězu. Firma začala rozprodávat svá aktiva, zvýšila dividendu, a ještě spustila masivní odkup vlastních akcií. Tyto kroky krátkodobě posílily cenu akcie. Píše se rok 2020, cena ropy opět klesla ke 30 USD za barel a Devon Energy znova vstupuje do podobného prostředí nepřipravená. Cena akcie je na méně než polovině z roku 2016, kdy firma žadonila o nový kapitál. Zvláště v tak kapitálově náročném a cyklickém odvětví jako těžba ropy bych očekával, že se vedení poučí ze svých chyb, v dobrých časech se oddluží, posílí rozvahu a na příští cyklus se lépe připraví.

Čtvrtou možnosti je reinvestovat vydělané peníze do růstu společnosti. U obrovských firem s omezeným růstovým potenciálem nebo u vysoce ziskových firem již nelze nebo nedává smysl veškerou volnou hotovost zpět investovat (např. Apple), ale obecně mi tato možnost přijde jako nejsympatičtější. Velká investiční rozhodnutí se dají velmi dobře sledovat i s odstupem času a prověří kvalitu vedení společnosti. Právě společnosti, které dokážou velmi dobře alokovat kapitál, ať už k organickému nebo anorganickému růstu, jsou dlouhodobí vítězové a jejich akcie je třeba nakupovat ve špatných i dobrých časech. Naopak společnost, která se potácí od jednoho přešlapu k druhému, přeplácí za akvizice, skupuje vlastní akcie v době, kdy je cena vysoko, nebo lpí na výplatě dividendy, jsou odsouzené přinejlepším k průměrnosti a jsou zralé na výměnu vedení.

V době, kterou nyní zažíváme, je v mých očích zrušení nebo snížení dividendy logické a rozumné rozhodnutí. Za toto rozhodnutí by akcionáři neměli firmu trestat prodejem akcií, který způsobí jejich pokles, ale naopak ocenit dobré rozhodnutí a akcie si ponechat. Ušetřenou hotovost může firma využít na zajištění provozu během krizových opatření, udržení kvalitní pracovní síly, akvizici kolabujících hráčů, zkrátka k posílení svého tržního postavení. Pro dlouhodobé akcionáře není důležitá pravidelná výplata dividendy, ale zajištění prosperity podniku a jeho růst. Investoři by neměli nakupovat akcie do svého portfolia dle dividendového výnosu, měli by se zaměřit na zcela jiné metriky, jako je růstový potenciál, velikost tržního podílu, konkurenční výhoda a její udržitelnost, jedinečnost produktu, kvalita vedení společnosti nebo návratnost na investovaný kapitál. Pak nebudou překvapeni, když společnosti sníží nebo zruší dividendu a nebudou jejich akcie v panice prodávat.

Jako poznámku pod čarou bych zmínil daňovou stránku věci. Zdrojem výplaty dividendy je zdaněný zisk. Samotná dividenda je akcionářem dále zdaněna (u nás 15% sazbou). Dochází tak ke dvojímu zdanění. Pokud si firma zisk ponechá v hotovosti, reinvestuje ho do růstu firmy nebo do zpětného odkupu vlastních akcií, ke dvojímu zdanění nedochází. Reinvesticí do růstu si navíc může společnost snižovat zisk a placení daně se krátkodobě až střednědobě vyhnout (eventuelně dojdou nápady na investice a pak začne firma generovat zisky, které zdaní). Čeští investoři jsou po třech letech osvobození od daně z kapitálových výnosů, a proto je pro ně výhodnější alternativou realizovat zisk skrze růst ceny akcie, než každý rok danit dividendu. Myslím, že i z psychologického hlediska je příjemnější dlouhodobě sledovat rostoucí graf ceny akcie než „dividendové zuby“. Pokud investor požaduje pravidelný příjem, může si dividendu emulovat částečným prodejem pozice po splnění časového testu a ušetřit si placení daně z dividendy.

Disclaimer: Tento článek má pouze informativní charakter a neslouží jako investiční doporučení dle zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu. Při zpracování tohoto článku autor vycházel z veřejně dostupných zdrojů. Za případné chyby v textu nebo v datech nenesou společnosti Roklen Holding a.s. ani Roklen360 a.s. zodpovědnost.

Newsletter