Koronavirus poodhalil závažné problémy ekonomického systému a jeho velkou zranitelnost. Hlavní příčinou budoucí krize je ale především dlouhodobě neudržitelná politika centrálních bank založená na dluhu. A tento pokřivený systém nyní centrální banky léčí další vlnou tištění peněz.
Za fatální problém světové ekonomiky považuji nezdravý globální měnový systém. Centrální banky vytvářejí dlouhodobě neudržitelnou měnovou politiku. Svět je maximálně globalizován skrze americký dolar, proto jsou dopady pandemie na ekonomiku tak velké. Navíc finanční svět ani společnost nemají žádné rezervy, takřka vše včetně investic je na dluh – dluhopisy, deriváty, hypotéky, na dluh se podniká, a když to nestačí, máme dotace.
Pandemii koronaviru nepovažuji za příčinu krize, ale pouze za její spouštěč. Centrální bankovnictví s fiat měnami zcela pokřivil systém. Sice jsme z něj desítky let profitovali a zažívali neúměrný růst cen akcií, nemovitostí, HDP i životní úrovně, ale o to rychleji o to vše teď můžeme přijít. A jak si v tomto období vedou jednotlivá aktiva?
Investoři do dluhopisů, fondů, či stavební spoření musí čekat ztráty
Posledních 30 let byly dluhopisy jednou z nejbezpečnějších investic, ale to už dnes neplatí. Varuji před korporátními dluhopisy, ty státní mohou krátkodobě portfolio stabilizovat.
V horizontu několika let však mohou investoři do státních dluhopisů, majitelé penzijních spoření, podílových fondů, stavebního spoření, počítat s vysokými ztrátami, zcela jistě reálnými, kdy tyto dluhopisy v podstatě nenesou žádný úrok a kdy nám mnoho z našich investic vezme inflace.
Mnoho zemí se ocitne rovněž na pokraji bankrotu, už dnes jsou vlády nejzadluženější v historii – nominálně i vůči HDP. A to ještě nejsou vyčísleny náklady na boj s následky koronavirové pandemie.
Pořád není čas na levný nákup akcií
Akcie za posledních šest týdnů poklesly ze svých historických maxim o 25 %. Stále to však není dost na to, abychom si mohli myslet, že je to příležitost pro levný nákup. Krize rozhodně není za námi. Jen pro srovnání, při krizi ve třicátých letech se akcie propadly o 89 % během 35 měsíců.
Také důležitý ukazatel – dividendový výnos v poměru k ceně akcie – je stále velmi nízký, akcie jsou tedy stále drahé a riziko ztráty je extrémní. Situace na akciových trzích bude v příštích měsících pravděpodobně hůře čitelná, centrální banky na trhy pumpují stovky miliard dolarů, je proto možné, že budou ještě krátkodobě růst.
Ropa je příklad deflačního tlaku
Ve hře je dokonce i velmi kontroverzní nástroj tzv. helicopter money, tedy rozdávání finanční podpory přímo občanům a firmám. Jenže rozdáváním peněz se bohatství netvoří. Naopak, rozjede se inflační spirála, která půjde jen těžko zastavit.
Ekonomové sice nyní varují spíše před deflací, jenže všem významným (hyper)inflačním epizodám v historii předcházel deflační šok, tedy propad cen, zmrazení ekonomiky a pokles množství peněz v ekonomice. Typický příklad deflačního tlaku můžeme vidět například v současnosti na ropě.
Češi možná pocítí novou zkušenost s nemovitostmi
Češi mají nemovitosti velmi rádi. Jsou hmatatelné a jejich cena v naší moderní historii nikdy významně nepropadla. V zahraničí mají ale odlišné zkušenosti, které možná už brzy pocítí i český trh. Obrovská poptávka po domech a bytech nebyla v posledních letech tažena vyššími výdělky, ale opět jen levným dluhem, nízkými sazbami na hypotékách.
Poptávku po nemovitostech tak v podstatě také řídí centrální banka. Příčinou krize v roce 2008 nebyly nekvalitní hypotéky, ty byly až důsledkem nezdravého systému. Hlavní příčinou krize bylo měnové uspořádání. Centrální banky hýbou úrokovou sazbou, jak zrovna potřebují, tím ale zcela netržním způsobem ovlivňují jednu ze základních cen na trhu – cenu úvěru.
Příčinu hledejme v dlouhodobě netržně nízkých sazbách. Centrální banky jsou tedy zásadním hybatelem systému a silně ovlivňují finanční návyky lidí. Při nízkých sazbách se nevyplácí spořit, ale zadlužovat se. A když přijde krize, je takový dlužník nejvíce ohrožený. Měnová politika je také hlavní příčinou rostoucí nerovnosti příjmů a bohatství.
Zlato a stříbro? Dva různé trhy: papírový a fyzický
Nyní je i pro fyzické zlato a stříbro obtížné období. Ve skutečnosti totiž existují dva trhy se stříbrem a dva trhy se zlatem: papírový a fyzický. Cena se tvoří na papírových trzích. Ty byly v posledních týdnech zasaženy krizí likvidity. To znamená, že cena velké části investic se propadla a investoři museli doplnit likviditu tím, že se zbavovali aktiv, která prodávat nechtěli, jako jsou právě zlato a stříbro.
Stříbro prodávali častěji, protože jej považují více za technický než měnový kov. Burzovní cena kovů tedy klesala, u stříbra rychleji než u zlata, zatímco poptávka po fyzickém kovu prudce narostla. Koronavirovou pandemií však byly zasaženy tři největší evropské slévárny ve Švýcarsku nacházející se v kantonech hraničících s Itálií a musely pozastavit výrobu.
Tento fakt plus značně komplikovaná doprava způsobily, že na slitcích si slévárny v současnosti počítají vyšší premium, tedy rozdíl mezi výkupní a nákupní cenou, než dříve. Stříbro je nyní v podstatě nedostupné, dolům se nevyplácí při takto nízkých cenách těžit, navíc největší producenti světa, jako jsou Mexiko a Peru, kvůli pandemii úplně zastavili jakoukoli těžbu.
