„Není nic tak katastrofálního jako racionální investiční politika v iracionálním světě,“ cituje ekonomka banky ING Maria Ferreira nepsaného zakladatele behaviorálních financí Johna Maynarda Keynese. Naštěstí nebo naneštěstí, řada lidí se ve finančním světě racionálně nechová, jak ostatně dokumentují široké poznatky tohoto směru finančně-ekonomické teorie. Ferreira například uvádí, že ačkoliv akcie poskytují nezanedbatelnou bezrizikovou prémii, řada domácností nevlastní ani jedinou.
Odpor řady lidí k investování do finančních aktiv lze nicméně vysvětlit i v rámci standardní ekonomické teorie, a sice vysokou averzí k riziku. Ta se může výrazně lišit napříč jednotlivci, což se následně projevuje v tom, v jaké míře vstupují na finanční trhy a jak moc rizikové investice si vybírají. Ferreira se však se svými kolegy zaměřila na trochu jinou otázku, a to, jak se averze k riziku liší mezi jednotlivými zeměmi a co ji ovlivňuje. Svá zjištění pak prezentovala v článku na serveru VoxEU.org.
Pštrosi v našich hlavách. Proč dlužníci strkají hlavu do písku?
Do analýzy bylo zařazeno 15 zemí, z toho 12 evropských států, včetně České republiky, a dále pak Spojené státy, Turecko a Austrálie. Zkoumaná mikrodata pocházejí z Mezinárodního výzkumu o úsporách, který společnost ING provedla v roce 2016 a účastnilo se ho více než 15 tisíc lidí. Ukázalo se, že i když standardní premisa finančně-ekonomické teorie zní, že vyšší riziko je vyváženo vyšším výnosem, pro vysvětlení vnímání rizika a výnosu na individuální úrovni, které komplikuje averze k riziku, toto jednoduché vysvětlení nestačí.
Jak napovídá obrázek, obyvatelé v rámci zkoumaných zemí nevnímají vztah mezi rizikem a výnosem takto jednoduše; důvodem je právě riziková averznost, která dokáže výrazně oslabit vnímaný užitek z vyššího výnosu spojeného s vyšším rizikem. Korelace mezi mezi vnímaným rizikem a očekávanými benefity se na datech zkoumaných zemí ukázala být jako poměrně nepatrná; odhadnutý lineární koeficient mezi těmito veličinami byl velmi nízký (0,069, respektive při zohlednění chyby odhadu 0,043) a statisticky nesignifikantní.
Investice, kterou velká část lidí realizuje jedinkrát za život
Nicméně v této oblasti byly odhaleny významné rozdíly mezi jednotlivými státy, podle čehož je autoři rozčlenili do čtyř skupin. Pozitivní vztah mezi vnímaným rizikem a očekávanými benefity byl detekován u zemí, které vidíme v obou horních kvadrantech. Nejstrmější nárůst benefitů spolu s nárůstem rizika očekávají obyvatelé Spojených států, Velké Británie, Španělska a Francie.
Česká republika se zařadila k zemím v levém dolním kvadrantu, jejichž obyvatelé neočekávají s růstem rizika žádnou změnu v oblasti benefitů; stejně jako u Nizozemí, Belgie a Turecka. Jako nejvíce rizikově averzní se však ukázaly být státy, které najdeme v pravém dolním kvadrantu. Obyvatelé Rakouska, Německa a Polska vnímají benefity s nárůstem rizika jako klesající.
Lze tedy učinit závěr, že v regionu střední Evropy panuje poměrně vysoká averze k riziku. Ta přitom dokáže uspokojivě vysvětlit, proč si lidé v zemích, jako jsou Spojené státy, Velká Británie či Austrálie, investování do finančních aktiv značně oblíbili, zatímco v jiných zůstávají poměrně konzervativní, jak je tomu například v České republice. Jak dokládá poslední obrázek, se sklonem k riziku se zvyšuje tendence k držení finančních aktiv, jako jsou akcie, respektive obchodní podíly či dluhopisy, jakož i ochota investovat do podílových fondů.
