V dnešním komplikovaném světě už dávno není výzvou vědět toho co nejvíce, anebo dokonce všechno. Každý den se na nás ze všech stran valí stovky či tisíce nových poznatků, které však mnohdy nechceme – a ani nepotřebujeme – znát. Přežití v rámci informační věku si tedy žádá umět tyto informace filtrovat a třídit podle toho, jak moc pro nás jsou, anebo naopak nejsou, důležité.
A pro všechny, kteří se cítí být zavaleni neustále se objevujícími novými zprávami, vnucujícími nám další a další znalosti a vědomosti, přinesli vědci z kanadské Torontské univerzity pozitivní zprávu – náš mozek je takovému přívalu informací, o které nestojíme, uzpůsoben. A klíčem k fungování tohoto mechanismu je přitom prosté zapomínání.
Dobrá paměť je obvykle považována za vlastnost chytrých lidí, zatímco zapomnětlivost za známku roztržitosti či dokonce hlouposti, uvádí server Indy100. Nicméně Blake A. Richards a Paul W. Frankland se svým originálním výzkumem, který vyšel v odborném časopise Neuron, naznačují, že paměť je tak trochu přeceňována. Jejich závěry totiž říkají, že zapomínání může být pro přežití stejně důležité jako ona.
A dvojnásob to přitom platí v době informačních a komunikačních technologií. Ve světě nekonečného množství informací je totiž zapomínání důležitým ochranným procesem, který zajišťuje, aby se náš mozek pod přívalem nových dojmů a vjemů takříkajíc „nezavařil“. „Je důležité, aby mozek zapomněl na irelevantní detaily a místo toho se soustředil na věci, které nám pomohou rozhodovat se v reálném světě,“ vysvětluje Richards, jeden z autorů.
„Je mnoho důkazů, že existují mechanismy, které podporují ztrátu paměti, a že se liší od těch, které se podílejí na ukládání informací,“ říká Frankland, další z autorů. Jestliže je tedy známkou chytrosti to, že si pamatujete důležité věci, stejně tak může vaši vysokou inteligenci signalizovat fakt, že dokážete vypustit ty nedůležité.
Oba procesy, jak zapamatování si, tak zapomínání, nejsou v takovém protikladu, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale navzájem se doplňují. Zatímco ukládání informací nám zjednodušuje rozhodování, která činíme opakovaně, zapomínání nám pomáhá přizpůsobit se novým situacím, a to tím, že se vzdáváme vzpomínek, které nepotřebujeme.
Nomofobie aneb Nejděsivější představa postmoderního člověka – https://t.co/5I09iNDDcb https://t.co/swBYCvb3jG prostřednictvím @roklen24 pic.twitter.com/BrleGEg0tR
— Roklen24.cz (@roklen24) 27. února 2019
Zapomínání konkrétních minulých situací tak může mít formu zobecňování minulých událostí, které nám pak umožní efektivnější rozhodování v těch situacích, které teprve nastanou. „Pokud se snažíte orientovat ve světě a váš mozek vám neustále podsouvá více protichůdných vzpomínek, je pro vás obtížnější učinit informované rozhodnutí,“ je přesvědčen Richards. Oba mechanismy jsou tedy pro naše fungování – a fungování našeho mozku – důležité.
Neschopnost udržet v hlavě informace, které používáme velmi často, je kontraproduktivní a často může signalizovat nějaké problémy. Nicméně Richards a Frankland svými zjištěními naznačují, že určitá míra zapomínání je vlastně vestavěným mechanismem v rámci našeho mozku, který nám umožňuje efektivněji pracovat s informacemi, a činí nás tedy chytřejšími.
Stejně tak kanadští neurologové poukazují na možnost, že frekvence zapomínání je dána prostředím. Jinými slovy, čím více informačních podnětů na vás působí, tím vyšší míru zapomínání si efektivní fungování mozku vyžaduje. To má také implikace pro to, jak by v našem informačním věku mělo fungovat vzdělávání; soustředit se nikoliv na kvantitu, ale na kvalitu informací, případně na rozvíjení schopností, které studentům pomohou potřebnou informaci rychle vyhledat.
