V podstatě každý zodpovědný rodič už dnes ví, že by měl své děti učit zacházet s penězi. Jenže jak na to? Jaká je ta správná cesta a jak vůbec přimět dítě, aby se o tuto problematiku zajímalo? Přinášíme deset tipů, jak můžete podpořit povědomí svých dětí o penězích.
Dejte jim „čuchnout“
Mnoho rodičů se diví, že děti neumějí hospodařit s penězi. A přitom je k nim pouštějí jen velmi málo z obavy, že by je ztratilo nebo utratilo. Třeba v obchodě: Školkáček chce od maminky koupit sladkost. Maminka lízátko hodí do nákupního košíku a za pokladnou dá dítěti. A to nejspíš ani neví, že maminka za lízátko platila a už vůbec ne, kolik stálo.
Dejte svým dětem k penězům „čuchnout“! A klidně hned od mala! Pokud dítě ještě neumí počítat, dejte mu do ruky peníze, ať je prodavačce podá. Pokud počítat umí, dejte mu u regálu do ruky dvacetikorunu, ať si vybere, co chce. Možná vás překvapí, že po čase si nevybere malé lízátko za 20 Kč, když ví, že si místo toho může koupit tři sušenky za 6 Kč a ještě mu 2 korunky zbudou!
Mluvte o penězích
V mnoha rodinách děti nevidí pod pokličku rodinných financí. A to se nebavíme o malých dětech. Ze své vlastní zkušenosti vím, že i vysokoškoláci často nemají přehled o financích svých rodičů. Dospělí to často pokládají za „interní“ věc rodičů, kterou není potřeba děti zatěžovat. Opak je pravdou. Pokud necháte děti nahlédnout pod roušku rodinných financí, velmi rychle si uvědomí důležité věci. Třeba, že elektřina není zadarmo (a začnou zhasínat). Proto ukažte svým dětem výplatní pásky, ukažte jim účet za energie a například výpis z bankovního výpisu. V budoucnu se to vrátí.
Pozor na to, co před nimi o penězích říkáte
Děti jsou velmi vnímavé bytosti. Věty jako „peníze kazí charakter“, „peníze nejsou potřeba“ nebo „kdo nic nemá, ten o nic nepřijde“ si děti okamžitě berou za své a vytvářejí si v hlavě bloky. A ty si ponesou do dospělosti. Je jen na rodičích, jaké pocity a emoce dají svým dětem do vztahu k penězům. Pokud o nich budete mluvit v negativním kontextu, nedivte se, že vaše děti budou k penězům celý život přistupovat se strachem a despektem.
Zaveďte kapesné, ale s podmínkou
Prvňák stojí s maminkou u bankomatu a ptá se, proč je tatínek pořád v práci, když si můžeme brát penízky tady. Tato (ne neobvyklá) situace je důsledkem varianty „kapesné bez podmínek“. Pokud ale podmínky nastavíte, někdo je musí vymyslet a také kontrolovat jejich dodržování. A řada rodičů na to nemá čas. Ve chvíli, kdy ale děti dostávají peníze bez práce, nevytváří se jim povědomí o hodnotě peněz, nic je neučíme. Přitom pochopení hodnoty peněz je základním pilířem úspěšného budování finanční gramotnosti.
Sestavte dětem seznam úkolů, za jehož splnění dostanou kapesné, pošlete je na brigádu nebo jim třeba sepište „pracovní smlouvu“, na základě které budou vypláceni za práci v domě. Pokud nenaučíte své děti, že peníze nejsou zadarmo, nebudou mít pevné základy. A bez pevných základů se dříve či později zřítí každý dům.
Najděte jejich „PROČ“
Často slýchávám větu:„Já jim ten seznam úkolů udělám, ale oni ho stejně neplní.“ Nebo:„Vydrží to plnit jen pár dní, pak se to zase vrátí do starých kolejí.“Sedněte si se svými dětmi, zjistěte, co je nejvíc baví, o čem sní. Zkrátka najděte jejich „proč“. Proč by se měly o peníze zajímat? Proč by je měly chtít?
Nechte je udělat chybu
Pokud nechcete, aby vaše děti utrácely v budoucnu, nechte je utrácet teď! Zdá se Vám to postavené na hlavu? Možná na první pohled, ale tím, že je necháte utrácet své kapesné, dostanou se dříve nebo později do situace, kdy si nebudou moci dovolit to, co by chtěly. Dříve nebo později utratí peníze za něco, co nesplní jejich očekávání. Naštve je to! A právě tím jim dáte tu nejcennější možnou věc – zkušenost. Zkuste své děti nechat, ať si koupí absolutně nepotřebnou věc! Ať půjčí své peníze „kamarádovi“, který jim je nejspíš nikdy nevrátí! Nechte je, ať si s sebou na školní výlet vezmou mnohem více peněz, než budou potřebovat! Pokud budou mít štěstí, peníze tam ztratí. Ptáte se, proč štěstí? Protože už budou pro příště vědět.
Ať si na to přijdou samy
Pokud děti řeší nějaké finanční dilema, např. jestli si mají koupit novou počítačovou hru, nechte rozhodnutí na nich. A co je mnohem důležitější, respektujte ho, i když si myslíte, že je špatné. Buďte po ruce pro diskuzi, ale zodpovědnost nechte na nich. Pokud si odpustíte přednášku, je možné, že dojdou k tomu, že těch pár hodin u počítače za těch několik měsíců šetření skutečně nestálo.
Ptejte se, ptejte se, ptejte se
Děti se nás neustále na něco ptají. A většina dospělých taky ochotně odpovídá. Ovšem pokud dáte dítěti ihned odpověď, přestane přemýšlet. Ve výuce finanční gramotnosti se mi osvědčuje na otázku odpovídat otázkou. Například pokud za vámi dítě přijde s tím, že neví, co s ušetřenými penězi z brigády, neodpovídejte mu, co byste udělali vy. Zkuste se ho spíš zeptat, jaké varianty zvažuje, která mu dává největší smysl či jaké jsou výhody a nevýhody.
Udělejte z toho hru
Nejen děti si rády hrají, i dospělí! Hrajte s nimi deskové hry, vymýšlejte jim příběhy. Potřebujete udělat větší nákup na víkend? Co třeba udělat z cesty do obchodu dobrodružnou výpravu, při které za předem daný obnos „zlata“ musí děti vybrat vše potřebné pro dalekou výpravu na konec světa? Nezní to zábavně i vám?
Důvěřujte, ale prověřujte
Všechny předchozí tipy vyžadují od rodičů, aby dali svým dětem „volnou ruku“ a nechali je přebrat zodpovědnost za své rozhodování při práci s penězi. Samozřejmě tím není myšleno, abyste se od finančního vzdělávání svých dětí distancovali. Rodiče by vždy měli vědět, jak jejich děti zacházejí s penězi. Určitě je potřeba s dětmi neustále mluvit o tom, za co své peníze utrácejí (ale nikoli je za jejich rozhodnutí soudit či trestat) a mít o výdajích přehled. Můžete využít sdílené rozpočtové tabulky nebo aplikace pro kontrolu výdajů. A pokud mají děti bankovní účty, je určitě dobré mít k účtu přístup a jednou za čas zkontrolovat výpis transakcí. Díky těmto nástrojům můžete mít situaci pod kontrolou a zároveň dát dítěti potřebný prostor pro práci s finančními prostředky.
