I když dary politickým stranám, které v Česku smí být přijímány od fyzických osob s českým občanstvím a s výjimkami od právnických osob, nedosahují vzhledem k HDP významných částek, pro jednotlivá politická uskupení se mnohdy jedná o významný zdroj financování. Jak uvádějí Vítězslav Titl a Benny Geys ve svém článku na serveru VoxEU.org, v ČR tvoří přímé korporátní dary zhruba 10 % příjmů levicových stran, u těch pravicových je to pak dokonce 23 až 33 %.
Pokud se nejedná o společnosti majetkově spřízněné s veřejným sektorem či další zapovězené právnické osoby, je přijímání korporátních darů politickými uskupeními za podmínky plné transparentnosti zcela legální. Co by ovšem mohlo potenciální střet se zákonem naznačovat, to jsou úspěchy těchto dárcovsky aktivních firem v procesu získávání veřejných zakázek.
K závěrům naznačujícím preferenční zacházení s dárcovskými firmami došla již dříve na datech z Litvy ekonomka Audinga Baltrunaite. Titl a Geys se tak pokusili zjistit, zda se něco podobného neděje také v prostředí České republiky. Analýza se týkala dat o veřejných zakázkách zadávaných jednotlivými kraji v letech 2006 až 2014 a o firemních darech určeným politickým stranám, které v tehdejší místní vládě disponovaly převažujícím mocenským vlivem.
A skutečně byly nalezeny robustní korelace. Konkrétně ekonomové došli k tomu, že firmy, které zvýšily hodnotu svých darů směřovaných tehdy vládnoucí politické straně o 10 %, dosáhly v následujícím roce zvýšení hodnoty veřejných zakázek, které jim byly svěřeny, o 0,5-0,6 %. V průměru tak platilo, že jedna dodatečná koruna, kterou firmy „investovaly“ do dárcovství, jim přinesla zvýšení nominální částky svěřených veřejných zakázek o 100 korun.
Jak omezit korupci? Více žen do politiky, radí studie
Vzhledem k tomu, že ziskovost českých firem se v průměru pohybuje kolem 9,5 %, slovo investice je zde skutečně na místě. Pro firmy ucházející se o veřejné zakázky se totiž dárcovství politickým stranám zdá být poměrně lukrativním byznysem se slušným výnosem. Avšak nelze to vysvětlit prostě tím, že konkurenceschopnější podniky, které vítězí ve výběrových řízeních, jsou úspěšnější, a proto si mohou dovolit obdarovávat své oblíbené politické strany?
V tom případě bychom nemohli nalézt žádnou vazbu na politický cyklus. Výzkumníci se proto zaměřili nejen na vztah mezi firemními dary a veřejnými zakázkami, ale také na to, co se děje, když se jednotlivé politické strany u mocenského kormidla střídají. Velké turbulence nastaly zejména po krajských volbách v roce 2008, kdy ve všech krajích zvítězila ČSSD a naopak ODS přišla o dosavadních 12 hejtmanů a nezasedla v žádné z vládních koalic.
Obrázek znázorňuje souhrnnou hodnotu uzavřených smluv o veřejných zakázkách v daném roce s dárci ODS (modrá linie) nebo ČSSD (oranžová linie), a to v poměru nad součtem hodnoty darů, které jednotlivé strany od firem obdržely. Je patrné, že zatímco před rokem 2008 byly v získávání veřejných zakázek úspěšnější firmy poskytující dary ODS, po krajských volbách, které zamíchaly politickými kartami, se veřejné zakázky řinuly zejména dárcům ČSSD.
Index vnímání korupce. Kde se nejvíce nevěří veřejnému sektoru?
