Pozor! Studie MMF prý radí, jak a proč zrušit hotovost

Nová studie Mezinárodního měnového fondu analyzuje různé způsoby rušení hotovostních peněz a jejich dopad na ekonomiku. Je poněkud znepokojivé, že spíše než jako nezávislá studie, vypadá jako návod pro vlády, jak na to. A navíc dokládá, že proces omezování hotovosti už je v plném proudu.

Omezování či rušení hotovosti je tématem, o kterém se v odborných kruzích začalo hovořit nejpozději v souvislosti s finanční krizí. Ta totiž ukázala, že měnová politika prováděná prostřednictvím úrokových sazeb naráží při řešení krize na určité hranice. Pokud centrální banky tlačí své referenční sazby stále níže do záporných hodnot, a komerční banky je následují, přijde okamžik, kdy se klienti budou chtít vyhnout úrokovým nákladům tím, že si začnou své vklady přeměňovat na hotovost. Hromadné vybírání vkladů pak způsobí bankám vysoké ztráty. A právě omezení či dokonce úplné zrušení hotovosti je cestou, jak z této šlamastyky ven.

Zastánci částečného nebo úplného zrušení hotovostních peněz přitom tento krok prezentují jako klíčový prostředek v boji proti kriminalitě, praní špinavých peněz či daňovým podvodů počínaje a terorismem konče. Odpůrci demonetizace však namítají, že bezhotovostní svět by kriminalitu rozhodně neodstranil, neboť ti, na které má být opatření zaměřeno, si snadno najdou alternativní způsoby výměny. Omezení či zrušení hotovosti by tak v první řadě přineslo omezení svobody řadových občanů.

Proces rušení hotovosti už probíhá

Jenže omezování hotovosti už není jen záležitostí teoretických debat, ale stává se pokradmu i realitou. Ukazuje to právě studie Mezinárodního měnového fondu, vydaná koncem března, která pojednává o makroekonomických dopadech tzv. „de-cashingu“. Ten definuje jako postupné odstraňování fyzických peněz z oběhu a jejich nahrazování převoditelnými depozity. A podle autora studie, Alexeie Kireyeva, seniorního analytika MMF, v řadě zemí již tento proces začal.

Jedním z kroků v tomto procesu je například rušení bankovek s vysokou nominální hodnotou. V loňském roce se například ECB rozhodla zrušit bankovku v nominální hodnotě 500 eur, hlavně kvůli obavám z padělání a praní špinavých peněz. Ke zrušení velkých bankovek přistoupila v posledních letech dále například i Kanada či Singapur. Švédsko stáhne z oběhu některé bankovky a mince letos, v USA se podle Kireyeva vedou debaty o stažení stodolarovky – nejpoužívanější bankovky na světě.

Demonetizace: Mají vyspělé státy následovat Indii?

Dalším způsobem omezování hotovosti je stanovování stropů na hotovostní transakce. Restrikce na hotovostní platby má podle německé Bundesbank v současné době dvanáct z 28 států Evropské unie. Na půdě eurozóny probíhá diskuze o zavedení stropu ve výši 5.000 eur. Omezení byla stanovena i na použití peněz na specifické účely, jako například placení nájemného. V Izraeli prý doporučila speciální komise třífázový plán na omezení užívání hotovostních peněz, jakož i omezení týkající se používání šeků jako způsobu platby a výměny za peníze, a podporu použití elektronických platebních prostředků. Nedodržení zákonem stanovených limitů je přitom chápáno jako trestný čin.

Dalším z řady způsobů omezování hotovosti je zavádění informační povinnosti při převozu peněz přes hranice. Ta platí v řadě zemí, například v USA je zakázáno převážet více než deset tisíc dolarů do země bez nahlášení, podobná povinnost nyní platí i v EU pro částky přesahující deset tisíc eur.

Bezhotovostní Švédsko

Objem bezhotovostních transakcí celosvětově roste. Americký Fed odhaduje, že v roce 2016 činil 617 miliard dolarů, oproti 60 miliardám v roce 2010. Nejblíže k bezhotovostní společnosti má Švédsko, kde v roce 2015 tvořily hotovostní transakce pouze 2 % všech uskutečněných plateb , a do roku 2020 má toto číslo poklesnout na 0,5 %. Podle tamní centrální banky se hotovost ve švédských obchodech používá u necelých 20 % transakcí, zatímco o pět let dříve to byl dvojnásobek, celosvětový průměr pak činí 75 %. Podobný trend směrem k „de-cashingu“ Kireyev pozoruje u Norska, Dánska a Finska.

Proč rušit hotovost

Kireyev ve své studii došel k závěru, že makroekonomický dopad částečného či úplného zrušení hotovosti by sice závisel na výsledné bilanci přínosů a nákladů, nicméně s největší pravděpodobností by byl čistě pozitivní.

Jednou z výhod rušení hotovosti by byl rozšířený transmisní mechanismus měnové politiky. Tím, že by většina peněz musela zůstat v bankovním systému a nemohla by být přeměněna na hotovost, by se politika záporných úrokových sazeb stala efektivnějším nástrojem. Všechny sazby, ať už jde o peněžní trh, mezibankovní transakce, vklady u bank či úvěry, by v bezhotovostním světě na změny klíčových úroků reagovaly rychleji. Negativní sazby by pak účinně stimulovaly růst spotřeby. V bezhotovostní ekonomice by si tak centrální banky mohly snižovat úroky, kdy a jak by to považovaly za vhodné.

Omezování hotovosti by podle Kireyeva mělo také pozitivní vliv na HDP díky snížení transakčních nákladů a zjednodušení transakcí. Navíc by se zvýšil příjem státního rozpočtu, a to díky rozšíření daňové základny v důsledku omezení daňových podvodů a snížení plateb úroků ze státního dluhu. K tomu, aby se podle Kireyeva zvýšily pozitivní důsledky a snížily potenciální náklady omezování hotovosti, by byl potřebný koordinovaný postup zemí, alespoň těch nejdůležitějších.

Nezávislá studie nebo návod pro vlády?

Přesto, že Kireyev svou studii označuje jako „čistě ilustrativní a určenou k tomu, aby poskytla podrobný návod pro systematické vyhodnocování de-cashingu“, a uvádí, že nemá být chápána jako zaujetí stanoviska v debatě pro nebo proti zrušení hotovostních peněz, někteří kritici si myslí opak. Například Thorsten Polleit, hlavní ekonom německé investiční společnosti Degussa Goldhandel, varuje, že studie MMF není žádnou nestrannou analýzou, ale návodem pro vlády, jak postupně a neškodně znějícími kroky odstranit hotovost z oběhu. Podle švýcarského listu Neue Zürcher Zeitung Polleit upozorňuje, že takový postup by byl hlubokým zásahem do svobodných práv občanů.

Stejně jako řada dalších odpůrců omezování hotovosti se domnívá, že v první řadě nejde o boj s kriminalitou nebo efektivnější platební styk, ale spíše o vyšlapání cestičky pro výrazně nižší negativní sazby než dosud. Proč? Kvůli znehodnocení zadlužení, které se vládám i bankám vymyká kontrole.

Bitcoin dobrý, mince lepší. Papírové peníze nám nerušte!

Newsletter