Lidé často dělají nikoliv to, co sami považují za správné, ale to, co za správné považují lidé v jejich okolí. A tito lidé zase opakují to, co vidí u ostatních. Toto konformní chování lze vysvětlit zejména dvěma důvody. Člověk je tvor společenský, a tak si přirozeně přeje zapadnout mezi ostatní. Jiným důvodem však může být to, že nevěříme svému vlastnímu úsudku a necháme se zviklat většinou, která se „přece nemůže plést“.
Již v roce 1951 uspořádal Solomon Asch experiment, který je snad nejznámějším psychologickým testem konformity. Polsko-americký sociální psycholog spolu se svým výzkumným týmem shromáždil několik skupin studentů, aby jim udělal „test zraku“ – účastníci vždy dostali jednoduchý úkol, a sice porovnat velikost čar na obrázku. Ve skutečnosti však byla většina studentů navedená, aby naschvál ve 12 z 18 případů odpovídalo jednotně a hlavně špatně.
Býčí trhy podle behaviorálních financí: Dělají z investorů šílence
Studenti odpovídali postupně za sebou a nahlas. Poslední pak vždy odpovídal student, který o tomto „spiknutí“ nic nevěděl. A zatímco v kontrolní skupině, ve které nebyli žádní navedení účastníci, neudělalo žádnou chybu 95 % lidí (35 ze 37), vlivem tlaku skupiny, která naschvál odpovídala špatně, a to na zjevně jednoduché otázky, nechybovalo pouze 25 % nicnetušících studentů, přičemž většina z nich udělala několik chyb.
Neurolog Gregory Berns pak mnohem později, v roce 2005, uspořádal obdobný experiment a také došel k podobným výsledkům. Závěry obou studií tedy potvrzují velký vliv skupinového úsudku na jednání člověka, a to i v případech, kdy se skupina očividně plete. Lidé tak často přizpůsobují své rozhodování většině, a to i tehdy, když si sami myslí, že správně by bylo něco jiného.
Tento konformismus se pak přirozeně projevuje nejen při posuzování velikosti čar, ale i v reálném životě a také při rozhodování na finančních trzích. Behaviorální finance používají pro označení tohoto jevu pojem „stádové chování“ (herd behavior), který popisuje tendenci jednotlivců nakupovat akcie větší skupiny, a to ať už jsou racionální, anebo iracionální.
Nobelista, který se bojí trhů: Zázračná daňová reforma nebude – Roklen24.cz https://t.co/xLtobHVU67 @roklen24 #Thaler #USA #Trump #taxes pic.twitter.com/pHwGSzVJgP
— Roklen24.cz (@roklen24) 12. října 2017
A jak píše server Investopedia, právě stádové chování bylo to, co v 90. letech dokázalo nafouknout ceny akcií řady internetových firem, o kterých do té doby nikdo neslyšel, do nevídaných rozměrů. Tato tzv. dot-com bublina (dot-com bubble), jež vrcholila na přelomu tisíciletí, byla živena zuřivými investory, kteří neváhali investovat spousty peněz do společností, které neměly nic kromě finančně nezdravého obchodního modelu závislého na přílivu rizikového kapitálu.
Hnací síla této přehnané investorské aktivity však vězela v tom, že viděli, že mnoho lidí dělá úplně to samé. A tak velké množství racionálně uvažujících mozků se přece nemůže mýlit. Nicméně když v roce 2001 internetová horečka skončila a dot-com bublina praskla (a řadě investorů zbyly jen bezcenné akcie zkrachovalých firem), ukázalo se, že může. Racionálně uvažující mozky jsou totiž přesně tím, co efekt stádového chování dokáže skvěle poplést. A dvojnásob to funguje u těch investorů, který nemají dostatek vlastních zkušeností, avšak u ostatních vidí pohádkové zisky. Často však zapomínají na to, že s vysokými zisky bývá inherentně spojeno i vysoké riziko.
