Velké dolarové krvácení aneb co je katem americké měny

Americký dolar během dnešního dne prolomil hranici 1,160 EURUSD. Stalo se tak vůbec poprvé od srpna 2015. Co stojí za tak intenzivním krvácením americké měny? První a pravděpodobně nejčastější odpovědí jsou data. V souvislosti s tím je však potřeba sledovat i úrokovou oblast, která je klíčová pro monitoring trendu vývoje měn. Aktuální situace totiž naznačuje, že staré „poučky“ už neplatí, a proto je potřeba hledat dolarového „kata“ někde jinde.

Nejčastějším ukazatelem, který forexoví obchodníci sledují, je úrokový rozdíl mezi krátkodobými státními dluhopisy. Potvrzuje to i analytický tým společnosti Bespoke Investment, který ve své nedávné studii tvrdí, že „podle základní ekonomické teorie stojí za rozdíly mezi měnovými kurzy úrokový právě diferenciál.“ Ovšem v návaznosti na to přiznává, že „aktuální vývoj mnoha světových devizových párů vykazuje výraznou divergenci oproti sledovaným úrokovým rozdílům.“

Systém funguje následovně: Měnové kurzy země A a země B jsou na úrovni parity, ovšem úrok krátkodobého státního bondu (např. dvouletého) je o 25 bazických bodů výše, než je tomu v případě dluhopisu státu B. Při zachování všech ostatních atributů, obchodníci budou prodávat měnu země B, aby tak mohli nakoupit dluhopis A. To bude ve výsledku tlačit na zpevnění měny A na úkor měny B.

Faktem je, že v posledních měsících tento koncept nefunguje, a to jak v případě dolaru či librym tak i eura a japonského jenu. Vývoj spreadů sledovaných 2letých dluhopisů jednoduše nekopíruje průběh devizové dvojice složené z měn emitentů zmiňovaných bondů. Příkladem budiž měnový pár dolar-jen (viz graf č.1).

Devizové trhy se tak nechovají, jak by „normálně“ měly. Podle analytiků Bespoke toto „narušení normálu napříč oblastí úrokových sazeb, akcií a úvěrů vytváří obrovskou averzi k riziku, což jen potvrzuje obraz o tom, jak jsou globální trhy čím dál tím více odpojené a nesouvislé,“ píše agentura Bloomberg.

Tato slova potvrzuje i Kit Juckes, stratég společnosti Socicete Generale. Z jeho pohledu je však potřeba jít ještě více do hloubky problému a jádro dolarového trendu tak hledat někde o trochu jinde. Byť nejde o žádnou závratnou novinku, vývoj kurzů není tažen nominálními úrokovými diferenciály, nýbrž těmi reálnými, které jsou očištěny o inflaci.

Kit Juckes své tvrzení dokazuje na vývoji korelace desetiletého proti-inflačního státního dluhopisu USA ve srovnání s reálným váženým indexem dolaru, který vytváří Federální rezervní systém. Oba sledované ukazatele mezi sebou vykazují mnohem silnější vazbu, než je tomu u reálných sazeb a nominálního indexu či jeho kombinaci s nominálními výnosy (viz graf č.2).

„Nejlepším odrazovým můstkem z hlediska sledování dlouhodobého trendu měn je srovnání reálného kurzu a reálných dluhopisových výnosů,“ přepisuje Bloomberg analytikova slova. Podle něj jsou reálné sazby, jakožto hlavní určovatel směru dolaru, následkem dlouhého období nulových či záporných úrokových sazeb v případě tří hlavních světových centrálních bank.

„V tuto chvíli, kdy jsou úroky natolik nízké, existuje více informací v dlouhodobých a reálných sazbách než u těch krátkodobých nominálních, které už trhy nedokáží tolik rozhýbat,“ řekl Juckes. Toto tvrzení pak platí i v případě Spojených států, kde již proběhlo jedno kolo úrokového navyšování. I přesto, že se banka drží (alespoň to tvrdí) opačného trendu než většina jejích kolegyň, reálné výnosy znatelně klesají, což je hlavním důvodem propadu dolarového indexu (viz graf č.3).

Jak celou situaci zvrátit? Dolaru by podle stratéga pomohlo to, kdyby i ostatní centrální banky zatlačily na snížení reálných sazeb. V rámci posledních dní se tak ovšem neděje, a pravděpodobně ani dít nebude, tudíž další oslabení tzv. greenbacku bude i nadále hudbou devizových trhů.

Newsletter